,,Buddhistické učení bylo navrženo tak, aby byla trišná (žíznivost), či egoistický narcismus, přeměněna v kvalitu karuná (soucitnost), ta pak v sebelásku, která se z oddělenosti, mění v lásku, která propojuje.” (Ken Wilber)
Jemňoučká vlákna
Jsem na mateřský. Dovolená bych tomu neříkala a mateřský příspěvek nedostávám.
Zase jsem se jednou dostala na úsek cesty, kde praxe jógy funguje jako jemňoučké silové vlákno podobné páteři, která skrytě přidržuje život všedního dne.
Právě takovými jemněhmotnými řekami plyne kontinuum.
Světlo, co vychází a zapadá, ale nezaniká.
Není málo času, je ho pořád stejně, jen je naplněný jinak.
Není méně duchovní praxe, je jí pořád stejně, jen je naplňovaná jinak.
Jako vše, má to velký potenciál i celou řadu podmínění se kterými se jeden musí popasovat.
Každý týden dostanu do mailu alespoň jednu zprávu od svých studentů a klientů z posledních let, čtu je většinou při kojení, protože kojím skoro pořád.
Je to milé.
Píší mi, že se jim stýská, že se těší až se vrátím, a co že mají teď praktikovat, případně u koho se v mezičase učit.
Může mi to příjemně hladit ego, protože když se po vás někomu stýská, má vás asi rád…
Jsem ale spíš ten typ, který o sobě v takový moment zapochybuje.
Protože jóga je takové jemňoučké klubko hozených nití, které by měly vést k nezávislosti.
Stínová abeceda
Jednou z nejlepších lekcí z učení mi bylo to, že jsem dostala od učitele ,,abecedu” a pár pravidel z ,,gramatiky,” načež velmi záhy umřel.
Krátce po tom, co se tak stalo, jsem měla sen, ve kterém stál za ohništěm a říkal mi pobaveně: You are a death Master”s shadow now!
Došla jsem k tomu, že si to nebudu raději vykládat po Jungovsku a budu namísto toho, skládáním písmen podle pár nastíněných pravidel zkoumat, co s tím vším dál.
Došlo mi hodně věcí. Praxí.
Víte, je to mystické a není to mystické.
Stíny mrtvých učitelů jsme totiž tak nějak my všichni – v józe a ostatně i v kultuře jako takové.
Podmíněním stínu je to,že odráží naprosto konkrétní předmět a jeho podoba se podle sklonu světla mění, což může mást.
Jeho potenciál je mimo jiné to, že má jiné rozměry, hustotu i možnosti pohybu, než předmět samotný.
Mám ráda psaní, cizí jazyky a libuju si v metaforách.
Vnímám, že v józe je to vcelku podobné, jako když se učíme cizí abecedu.
Nejprve rozpoznáváme písmena a slabiky, chtě nechtě trochu kopírujeme vzory, osvojujeme si osobitý škrabopis, který se časem vypiluje v osobitý rukopis.
Skládáme slova, věty, postupně si můžeme dovolit ospustit doslovnost a přenášet významy, než něco sami vytvoříme.
Takovou tvorbou oživíme celý skrytý svět. Mnoho světů.
Utišit hlad a vážit si sám sebe (v procesu)
Dnes ráno jsem komunikovala s jednou studentkou.
Mám ji moc ráda, je upřímná a šikovná. Dokončila jeden jógový výcvik a souží se otázkou co dál, jaký další, návazný si vybrat. Hned.
Rozumím jí, sama jsem byla taková a doba svými ,,standardy” podobným úzkostem přeje víc, než dřív.
Tedy, hlavně neustrnout! Seberozvoj jako sociopsychologický kapitál, čím víc výcviků (anebo ceremonií) máš, tím lepším jsi člověkem. Just do it!
Stávájí se z nás tak trochu lovci a sběrači – informací (anebo spíše ,,outformací,” pokud jen přebíráme), osvědčení, kreditů…
Výhodou i nevýhodou doby je dostupnost – vzdálené se přiblížilo a dá se vcelku snadno koupit.
Problém je, že nestačíme vše podstatné integrovat, zařadit a nechat žít v rámci celku, kterým jsme my sami.
Učíme se další písmena, další abecedy, ale ne vždy si díky tomu dovedeme promluvit s vlastní duší, či duchem.
Pak frustrace roste a my nabýváme pocitu, že možná přeci ještě jeden kurz, jeden výcvik a budeme kompletní.
A spokojení.
Spokojenost s tím, co je
Spokojenost s tím, co je, by nemělo být klišé – automatizovanou seberozvojovou mantrou, která vymývá mozek i možnost něco dobrým způsobem změnit,
Přijetí se nerovná ignoraci.
Co se týče náplně praxe, podobně, jako v širším kulturním rozměru, jsme se v posledních dekádách tak trochu rozežrali.
Tam, kde si dříve adepti vystačili s několika málo postupy, s nimiž ve svých tělech, myslích a srdcích zvědavě a trpělivě experimentovali, máme dnes trend XXL balení s mnoha kilojouly a ne příliš nosnou výživovou hodnotou.
A máme hlad i výčitky, že stále nejsme sytí.
To, co nám chybí je hlavně trpělivost a taky, byť to neradi slýcháváme, pokora.
Učit se z toho, čeho se nám již dostalo, trpělivě se probírat životem ztělesněnými principy a hledat vztahy mezi detailem a celkem.
V ásaně, meditaci, pránájamě, rituálu i mimo ně, protože vztahy zde jsou.
Vzpomínám si, jak jsem se v jedné praxi zeptala učitele, zda to, co dělám, dělám správně, odpověděl: I am not the one to answer.
Bb
text byl napsán pro magazín JógaDnes