Jako lidé západního střihu, máme přirozenou tendenci zažívat velké nadšení a také nemalou úzkost kolem nových začátků i blížících se konců.
Je to zcela pochopitelné, protože naše myšlení se většinou pohybuje na lineární běžecké dráze v představě, že se vše uvnitř i kolem nás, děje od-do, mezi startem a cílem.
Nadšení a úzkost jsou vlastně jinak vyjádřením pnutí duality.
Je tady touha a je tady odpor, které udržují naši mysl (a skrze ni i naši energii) na zmíněné běžecké dráze.
Tantrický pohled hledá mezi začátky a konci vztah. Zajímá se hlavně o to, co je mezi nimi a jaké možnosti vznikají díky jejich spojení.
Jaká úleva, že součástí tohoto učení, je také poznání, že nemusíme doběhnout první, ani být nejrychlejší! Jaká moudrost, uložená ve vědomí, že neběžíme poprvé a patrně ani naposled. A že trénujeme, i když jsme zcela v klidu, nebo vyběhneme z nalajnované trasy a chvíli bloudíme.
Vítejte v bardo józe.
MÁŠ SE DOBŘE, MÁŠ SE ŠPATNĚ? NEBOJ, I TOTO POMINE!
Možná nejtypičtější, nejnadějnější i nejzáludnější součástí tantrické jógy, je princip paradoxu. Tedy moudrost spojující protikladné tak, aby povolilo pnutí a nastala rovnováha.
Už to znáte – nikoliv duch mimo tělo, ale duch v těle a tělo v duchu, ne věčné, anebo pomíjivé, ale oboje ve vztahu, ne svaté a nesvaté, ale vzájemnost mezi nimi.
Když jsem se svého tantrického učitele ptala na zapovězené praxe, lišácky se usmíval a řekl, že nemusíme sahat k tamasickým substancím a undergroundovým aktivitám, protože úplně stačí, když budeme denně pracovat s materiálem vlastní touhy a odporu.
S tím, co si přejeme (a jak moc na tom lpíme, či jak nás to dobrým způsobem mění) a s tím, co nechceme (a v jaké rezistenci nás to udržuje, anebo, jak nás to dobře posouvá).
To hlavní se totiž odehrává mezi těmito dvěma tendencemi. Jde tedy zejména o to, kým jsme, když se netlačíme vpřed, ani necouváme vzad.
Aby nedošlo k nedorozumění, cílem není rezignovaná pasivita, anebo odpojení, právě naopak. Je jím soucitně moudré přijetí vlastních vášní i strachů a jejich postupná transformace v silovou rovnováhu, kterou můžeme nazvat jednoduše – klid.
Přeměna se děje postupně. Nejprve skrze naši pozrnost v mysli, neboť ta zásadně určuje směr a sílu energie v jemněhmotném (emočním) těle, která se zase projevuje v těle fyzickém, v našem životě i ,,osudu”.
Jde to vzít i z opačného směru, což ostatně děláváme v somatických jógách, kdy si skrze tělo, zvědomujeme emoce a energii a skrze ně zase způsob, jakým o sobě a o světě přemýšlíme.
Tato postupná přeměna není ničím menším, než karmickou transformací. Zní to velkolepě, ale ve skutečnosti, je to nádherně i náročně obyčejné. Nekončící praxe, dokud je, co se učit.
Můj tantrický učitel meditace rád škádlíval své studenty větou: ,,Nebojte, i toto pomine!” V situacích prožívaných negativně, ale i pozitivně.
BARDO NENÍ JEN JEDNO
Když se řekne bardo, kdekdo si vzpomene na tzv. Tibetskou knihu mrtvých. Její skutečný název zní: Osvobození skrze naslouchání v bardu.
Slovo bardo znamená doslovně ,,mezi dvěma.” Netýká se zdaleka jen situace po smrti. Učení ve skutečnosti definuje bard celkem šest a ty se zcela zásadně týkají našeho každodenního života.
Bardická jóga je učením o přechodovosti, přeměně a vztazích mezi úrovněmi, které máme tendenci vnímat odděleně, stejně jako začátky a konce.
Mezi šest bard patří: bardo podstaty, bardo tohoto života, bardo snění, bardo meditace, bardo smrti a bardo znovuzrození.
Bardo představuje prostor spojující jeden okamžik s druhým, jeden stav s dalším, a vše, co vnímáme se zdrojem vnímání jako takového.
Bardická jóga není jen vědomou přípravou na konec jednoho života. Je hlubokým učením, vedoucím k měkkosti a síle, s níž je možné nejen pomíjivost ustát, ale dokonce v ní nalézt léčivý smysl.
BARDICKÁ MOUDROST PRO VŠEDNÍ DEN
Možná si řeknete – hezké, ale co s tím? Bardická jóga spatřuje v každém výdechu příležitost něco uvolnit a přeměnit v nový nádech.
Z každého nádechu pak čerpá zpokorňující uvědomění, že vše, co se nám zdá pevné, svoji pevnost dozajista jednou pozbyde.
Že zde existuje úctyhodná recyklace energie, vědomí a jejich společných zkušeností, jejíž jsme nejen součástí, ale také přímými aktéry.
Že se rodíme a umíráme každý den, na různých úrovních.
Že meditace není jen vysoký prožitek, ale způsob orientace pozornosti v mysli a energii.
Že noční snění, není až tak vzdálené způsobu, jakým prožíváme denní život.
Že co není vidět, může být v jiný moment stejně jasné, jako to, co vidět zrovna je.
Že se nemusíme vyčerpávat věčným převracením mince touhy a odporu, ale že se můžeme učit, jak v jejich vztahu nalézt skrze otevřenost a upřímnost, postupně klid vyrovnání.
Bardo je moudré v tom, že neustále ukazuje směrem ke středu, kde vše začíná a také končí.
Nové začátky s vědomím konců mohou působit obtížněji, než konce s vědomím nových začátků, ale netřeba se bát, protože na této běžecké dráze, je vše propojeno.
text byl napsán pro časopis JógaDNES