Stala se mi taková, vcelku běžná věc, která se asi děje tu a tam každému, kdo se něčemu déle věnuje. Ta věc se nestala včera nebo před třemi týdny, ale děje se vlastně vytrvale v různých intenzitách posledních pár let.
Ta věc jsou pochyby. Nevnímám to jako něco stravujícího, vlastně jde o věc z podstaty spíš podnětnou. Pořád jsem přesvědčená o tom, že dobře uchopená pochyba a údiv, stojí na prahu každého poznání, jako klíčový impulz. Je tu ale ,,ale“ – dokonce celá série ale.
JÓGINÍ A JÓGI VS. JÓGUJÍCÍ HOLKY A KLUCI
Nepovažuji se za jogínku (jóginí) z respektu k tradici, přestože z ní ve svém životě, práci z lidmi i vlastní praxi čile čerpám.
Považuji jógu za kulturní fenomén. Tedy něco, co vzniklo v konkrétní časoprostorové a kuturní konstelaci a co se pro sílu svého sdělení a zároveň i silnou adaptabilitu, rozšířilo prostorem a proklouzalo časem až do dnešních dnů.
Moji indičtí učitelé by mne v tomto bodě zřejmě jeden po druhém, pražili svým třetím okem jako cizrnu, protože je jasné, že jóga je darem lidstvu od boha Šivy. Moji západní učitelé by mě možná pochválili za to, že vášni pro věc nastavuji kritický mantinel.
Každý kulturní fenomén je v proudu času, do jisté míry, přirozeně tvárný. Je to v pořádku až do míry, kde se promění v jiný. A to je vlastně také v pořádku. Platí zde i to, že co nese nejsilnější středoproud, bývá obvykle nejvíc omleté.
A protože se na jógu dívám takhle, necítím potřebu odsuzovat někoho za to, že sám sebe označuje za jógiho (jogína) nebo jóginí (jogínku), když to, od čeho danou proklamaci odvozuje je jednoduše prostná, ověnčená neo-sanskrstkými kompozity.
Sem asi patří ještě jedna praktická vsuvka pod čáru – slovo ,,jógi“ je maskulinum, holky by měly používat spíš holčičí tvar jóginí, když po takovém přívlastku na svých insta-účtech touží. 🙂
NÁMA RÚPA / ÁTMAN BRAHMA
Pozor, nemyslím si, že dnešní běžně dostupná jóga není jóga!
Nemyslím si ale ani to, že stačí cvičit ásanu a vědet něco z Pataňdžaliho k tomu, aby člověk byl jogínem. Ta příčina mého ,,škarohlídství“ tkví možná právě v respektu k dlouhému vývoji jógy a tantry. A tak mám nějak furt za to, že cvičit a snažit se žít v mundánním světě dobře, nestačí, byť je to nepoměrně lepší, než být pasivní a život tak nějak nazdařbůh přežívat.
Možná by bylo fér nazývat věci ,,pravými jmény“, v duchu: ,,jsem jógínka v souladu s vývojem jógy v posledních 100 letech, s důrazem na 30 posledních a vášní pro starší a méně jasné etapy tohohle vývoje.“ Ale když pominu fakt, že bychom vypadali jako neurotičtí šílenci s patologickým citem pro detail, zjeví se zde ještě palčivější otázka ,,pravých jmen“. Protože – co to je a kdo to určuje?
Na lekcích dost často používám ,,bezejmenou mudru“. Když mě jí učil jeden chlapík v Indii, odmítal říct, jak se jmenuje. Zuby mu u toho svítily, skoro stejně jako oči, samým pobavením nad naším zoufalstvím, pramenícím z toho, že se nějaká podstatná věc nijak nejmenuje!
Po zdánlivě zábavné epizodě následovala filosofické intermezzo, kdy se nám dostalo popichujícího poučení, že my na západě jsme tak zamrzlí v pojmenovávání a definicích forem (náma – jméno, / rúpa – tvar), že docela zapomínáme na podstatu (átman – brahma).
Hodně si na to vzpomínám vždy, když jsem na pochybách.
Dneska si myslím, že důvod, proč nám Divja-dží tuhle mudru nepojmenoval je to, abychom si praxí přišli na její smysl sami. Mě její význam docvakl naplno až v momentě, kdy jí v konfliktu se mnou použil můj čtyřletý syn.
TRADICE A KRABICE
Kolikrát jsem už přemýšlela, zda tomu co dělám sama se sebou i lidmi mohu pořád ještě říkat jóga. Jógu mám vrytou hluboko v duševní dřeni, ale nejradši bych tomu co dělám, čemu věřím a o co se opírám, neříkala nijak. Lidé ale chtějí jména.
Moc rádi se pídíme po vlivech, chceme identifikovat jména, identifikovat se se jmény a vlivy a není to nutně špatně. Přinejmenším je to lidské.
Mám pocit že vliv na to, jak k dnes přistupuji k tomu co dělám, má zkátka všechno. To co jsem studovala, u koho jsem se učila a jaké dobré i špatné vlivy působily zase na ně. Co vidím, co vidět nedovedu, čemu dávám v tom viděném význam. Vliv má i to, co jsem včera měla k večeři i to, že zítra asi dostanu menstruaci.
Občas se mi stane, že se někdo nad něčím z mé praxe podiví a řekne: ,,ty patříš k Jungiánům, transakčním analytikům nebo ty děláš čchi kung / karate/ kundaliní jógu?“ A já se divím taky, protože vlastně k nikomu nepatřím a pořád se jen učím, jak patřit sama sobě a moci to dobře sdílet.
Vnímám, jak se různě oživují, překrývají a zase usínají různé vlivy, které ve mě nechávají v životě stopu.
Na cestě životem, mám v pomyslném báglu na zádech, jako součást hlavní výbavy jógovou mapu, která cílí k integritě a bádá nad smyslem toho všeho.
Nejde mi o dokonalé ovládání těla a snad ani o vycídění charakteru do krystalična. Neovládám svoje tělo dokonale a můj charakter má pár nánosů. Jde mi o to věcem porozumět, dobře je uchopit, smysluplně tady pobýt a baví mě ke stejnému inspirovat nebo spíš ponoukat druhé lidi, když cítím, že můžu.
CO ZNAMENÁ MOCI IMPROVIZOVAT
Pro Indii, ze které jóga pochází je charakteristická mnohem silnější vazba k tradici. Inovace nejsou moc vítané, protože ověřené zkrátka platí. V něčem je to skvělá, zaručená a hlavně opodstatněná strategie, jinde vykazuje chyby.
Neohraničená inovace a priori, ale chyby přináší taky a někdy se vrství geometrickou řadou.
Moc hezky to definoval Shandor Remete, se kterým jsem se letos potkala na soustředění v Moskvě: ,,Improvizace je privilegium ke kterému musí být podmínky. Pokud jsou, je skvělá. Pokud nejsou, je k ničemu.“
Mám pocit, že je to jako ve výtvarném umění. Věřím, že řada malířů, kteří prosluli abstraktním minimalismem, skvěle ovládalo řemeslný um, byť to z jejich díla není na první dobrou patrné.
DOBRÝ POBYT NÁM VŠEM
A tak na závěr tohole snad vlídného zamyšlení o siločarách osobních pochyb, přeji nám všem dobrý pobyt.
Pochybujme s vášní a dobrou vůlí nad tím co děláme, třeba to přinese zase jednou něco zajímavého.
Bb
,,Historie není pohled, ale zodpovědnost.“ (Jan Patočka)
/zdroj obrázku H. Johari