Zvířata jsou člověku velmi blízká, protože obývají stejnou úroveň světa, kterou vnímáme rámcově podobnou smyslovou zkušeností.
Díky své druhové rozmanitosti, zrcadlí i zvířata rozličné vlastnosti dalších říší, avšak v přirozených limitech vlastního vědomí.
Podmíněností (tradičně jedem) zvířecí sféry, je nevědomost, anebo lépe – limitovanost vlastního sebeuvědomění.
Nutno dodat, že pochopení zvířecí říše, zvířecího chování i přirozenosti, je pořád velice omezena antropocentrickým pohledem a jeho vlastními limity, promítanými do úrovně, s níž se mimo rozšířené stavy vědomí, lidskou empatii a představivost, nejsme s to zcela propojit.
„Zdálo se Čuangovi, že je motýl, jenž poletuje kolem, motýl se cítil motýlem, nic mu nechybělo, nevěděl, že je Čuang. Náhle se probudil a ustrnul, je Čuang! A teď neví, zdálo se Čuangovi, že je motýl, nebo se zdá nyní motýlu, že je Čuang? Čuang nebo motýl, přece tu musí být nějaký rozdíl! A tomu se říká proměnlivost věcí!“
(Čuang-c‘ Z knihy Mistr Čuang: Sebrané spisy)
Podmínění spojená s realmem zvířat se tradičně dotýkájí omezeností na čistě instinktivní reaktivitu, hnanou sebeudržovacími, sebezáchovnými a rozmnožovacími pudy.
Je důležité připomenout, že četná etologická pozorování, tento pohled ukazují v mnoha ohledech jako omezený a podceňující. Nervový systém mnoha druhů, disponuje velkou měrou plasticity, zejména ve vztahu k sociálnímu a ekologickému prostředí, v němž se zvířata nacházejí a dále vyvíjejí.
Popsáno je symbolické chování uvnitř některých druhů (např. šimpanzi, sloni), anebo dokonce určitá forma katarze, kdy člen společenství své zájmy a prožívání, spojuje s / anebo nahrazuje ,,nadosobní” identitou (např. některé druhy ptáků).
Potenciálem / darem přičítaným zvířecí říši, je přímost v chování, fyzické schopnosti a brzká vyspělost, ve smyslu připravenosti na život. Zvířata se necyklí v myšlenkách, jednají v souladu s prožitkem přítomnosti, přestože se i u nich objevují úzkostné vzorce, spojené s prožitými traumaty. Nutno dodat, že mnohy ve vztahu k člověku.
Omezenost přičítaná zvířecí řísi, je často v úrovni potenciálu, představovaná dobrým vědomím vlastních limitů a jednáním v souladu s nimi, což se o lidské sféře až tak říci nedá.
S jistou nadsázkou lze říci, že představitelé zvířecí říše, dovedou přirozeně definovat své ,,ne,” ve smyslu zachování vlastní energie tam, kde by byla v konkrétních okolnostech příliš draze utracena.
Zvířata jednají v souladu se svojí zvnitřněnou strategií, bez toho, aby ji jiným druhům vnucovala, což se opět nedá říci o lidech.
Zvířecí učitelé se objevují napříč nativními tradicemi, jako vyslanci konkrétních kvalit tvořivosti velkého ducha.
Jsou nastavena na přirozený a stálý kontakt se zdroji, které potřebují k životu, aniž by je obvykle plenila do krajnosti, spojené až se sebezničením.
Otisk zvířecí sféry v člověku se týká přirozené instinktivity, vztahu k vlastnímu tělu a prostředí v němž žijeme. Zvířata jsou napojena na přítomnost zejména skrze tělo a jeho vnitřní inteligenci. To je velmi důležitý a pro člověka leckdy ztracený um, který se snažíme oživit v klíčových situacích, jako je porod, sebeléčba, anebo dobré stravování. Disponují specifickou citlivostí a situační předvídavostí, spojenou s pocitem bezpečí / nebezpečí, anebo lépe chtěným a nechtěným, kterou lze chápat jako intuici.
Zvířecí imprint je spojen s citem pro klan, rodinnou a společenskou (kulturní / subkulturní) identitu. V negativu se může vyjevit jako omezenost spojená s konformismem, svázaností konvencemi, xenofobií, šovinismem nebo rasismem. Spojnicí všech jmenovaných fenoménů, je strach.
Buddhou, objevujícím se ve zvířecí říši, je Dhruvasimha – neotřesitelný lev modré barvy (barva srdce a také lidské sféry), který v rukou třímá posvátný text, nesoucí učení dharmy, čímž do této velice pestré a bohaté říše přináší kvalitu soucitu a také intelektuálního vhledu, který do světa přírodní instinktivity, vnáší nadhled a hlubší sebereflexi.
(ukázka z připravovaných skript k online kurzu 6 sfér, který začíná 31/3 2023)