Mám ráda jazyk.
Nemyslím teď jen svalový orgán dutiny ústní, který je geniálním nástrojem pro líbání a artikulaci, ale (mimochodem) také hlavním a možná vlastně jediným svalem, o který dávní jógini, jevili větší zájem, tedy nakolik můžeme alespoň vyvozovat z toho, co se dochovalo v textech.
Ten taky.
Ostatně, co bychom si bez něj počali s takovou khéčari mudrou!
Svého času na univerzitě, jsem se věnovala studiu jazykovědného oboru.
Rovnou se přiznám k tomu, že vášní pro všechny možné kategorie hlásek, modelů, anebo klasifikací jazykových rodin, jsem za těch pět let úplně nevzplanula.
Co mě ale bavilo celou dobu, byla taková psycho, socio, anebo etnolingvistika.
Disciplíny, které se dívají do skrytého a přeneseného významu za formou a vyzněním.
To máte skoro jako v ásaně.
Je zde nějaký tvar, jeho obvyklé použití, umístění v kontextu a v ideálním případě i obsah, který má něco jemnějšího zprostředkovávat.
A je zde tolik proměnných!
Smysl mimo smysly, jak to myslíte?
Podívejme se na takové záhadné slovo smysl.
Nabízí se, že jde o něco, co souvisí ,,s myslí.”
Z klasické jógy známe kategorie džňáněndríjí (orgánů poznání), karmendríjí (orgánů akce) a jiných kanálů poznání.
A jak také zřejmě dobře tušíte, je mysl pro klasickou jógu, takovým hlavním a prchlivým pachatelem iluzornosti a z ní vyplývajícího zmatení.
Není divu, že se ji také klasická jóga snažila všemožnými způsoby osedlat a zkrotit (man-tra), překonat, anebo alespoň trochu pomluvit.
Mysl se zde s jistou porcí nadsázky, tak trochu vymkla smysluplnosti.
Pokud vám z podstaty zní tak trochu podezřele: ,,smysl je v tom, nebýt s myslí,” možná se z vašeho nitra ozývá zakuklený tantrik, toužící po tom roztáhnout svá barevná křídla tak, aby je mohlo polaskat slunce.
Koneckonců, může jít o smyslnou i smysluplnou zkušenost!
The way out is the way through
Slovo smysl (anglické sense), vychází z latinského slovesa sentire, označujícího schopnost vnímání, cítění i vědění. Už to je zajímavé.
Přestože je zde celá řada spekulativních (a vůbec ne nepravděpodobných) teorií o tom, že je tantra (v principech) spíše starší, než mladší a tak trochu pubertální sestrou jógy, sama se vcelku přízemně zajímám o tantru, jako tu mladší puberťačku s reaktivními postoji vůči starší sestře.
Zatímco se starší sestra – klasická bráhmanská jóga, snaží vše, co je nestálé a pomíjivé a tím logicky také chápané jako nižší a méně významné, překonat (transcendovat), umrtvovat, či potlačovat, aby tím očistila zrno od plev a pozdvihla k smyslu nejvyššímu, podstatně mladší sestra, v podobě středověkého tantrismu, zvídavě zkoumá vše zapovězené.
Ne natruc, protože ,,Punk is not dead,” ale protože ji provokuje myšlenka, jak by z dokonalé a všeprostupující podstaty, mohlo být jen tak něco odděleno, anebo vyjmuto.
V iluzivnosti (proměnlivosti) jako takové, nevidí úhlavního nepřítele, ale zdroj, či nástroj poznání něčeho skrytého za, anebo možná spíše uvnitř
Smysly, jako brány i pohon mysli, pak chápe a používá přesně tímto způsobem.
Tantra is not that! Anebo…
Smysly představují přístupové cesty zkušeností, vedoucích do naší mysli.
Ty se zde otiskují a vytvářejí představy, předpoklady a koncepty, díky nimž pak mysl zpětně ovlivňuje a používá energii, skrze myšlení a chování.
Mysl sice z tantrické perspektivy není totéž, co vědomí, není zároveň ale ani jeho protikladem, nýbrž dílčím projevem.
To, jak se něco jeví, závisí hodně na naší schopnosti (a možnosti) vnímat, respektive daný projev zachytit.
Smyslová zkušenost může být velmi moudrým nástrojem, je-li užívána moudře.
Znáte to, ostrým nožem si můžete nakrájet večeři, anebo propíchnout ruku.
Tantra uznává omezení toho, co není stálé (a možná ani vysoké, čisté, anebo hluboké), zároveň učí, jak z těchto limitů vycházet.
I proto se zde vedle moudrosti setkáváme se soucitem.
Oproti stále populárním představám, není tantra neukotvenou rave party, kde je vše dovoleno, protože vše je prostě boží (pardon – božské) a není jednoduše co ztratit (a možná, z podstaty ,,věci” ani hledat).
Na závěr by se mohlo jevit jako takové zdánlivě smysluplné, hezky akademicky vypíchnout, že tantra rozhodně nemá co dočinění s postmoderním lechtáním peříčkem, anebo zadržováním tělesných výměšků, ve jménu krásy a čistého povlečení.
Jenže to není jen tak. Přeci, jak by šlo z všezahrnujícího celku něco vydělit?
Smysl a plnost, dvě strany jedné mince
Naštěští je zde jedna skvělá věc, kterou obě moudré sestry, tedy krom společného cíle svého úsilí, sdílejí a tou je akcent na rozlišování uvnitř celistvosti.
Z tantrického hlediska jsou smysly branami, které lze uzavřít, stejně jako se lze cvičit a rozvíjet ve způsobech, jakými a pro které mohou zůstat otevřeny.
Je to záměr (ukotvená pozornost), který pomáhá mysli směřovat energii a je to usměrněná energie, která pomáhá mysli k větší jasnosti.
No a když už jsem začala jazykovou úvahou, smyslupnost, je, mimochodem, taky velice zajímavé slovo!
text byl napsán pro periodikum JógaDnes