Přestože se sousloví krijá jóga, zhruba od první poloviny minulého století na západě asociuje se jménem Paramhansy Jóganandy (1893-1952), tedy s jedním z prvních indických guruů, kteří o učení jógy zvedli velkou vlnu zájmu v Americe, vnitřní význam tohoto slovního spojení, je širší a také starší, než Jógánandova, v mnohém bezpochyby revoluční verze učení.
Jógánanda a poznání pro nový věk
Začněme ale právě Jógánandou, jehož otisk a odkaz předznamenal a zapřičinil mnohé.
Paramhansa Jógánanda (vlastním jménem Mukunda Lál Ghóš) se 20. letech jako jeden ze dvou skalních žáků svámího Juktéšvara Giriho (1855-1936), dostává na západ.
Jeho učitel, zmíněný bengálec Juktéšvar Giri, sám vzděláný, životem zkoušený a charismatický muž, pak odvozuje své učení od Bábádžího Mahávátara, legendárního mistra, jenž (jak už to tak u indických mistrů bývá) měl být inkarnací samotného pána (nátha) všech jóginů – Šivy.
Jógánanda získal věhlas bezpochyby díky fluidu své osobnosti, která navíc dokonale ladila s duchem doby. Tedy s první polovinou dvacátého století, v jejíž líhni vznikaly nové spolky a společnosti, nabízející fúzní a (alespoň formálně) nenáboženskou spiritualitu.
Průlomovým se pak stalo jeho autobiografické dílo – Životopis Jógina, vydaný roku 1946.
Za pozornost však stojí i fakt, že Jógánandův učitel Juktéšvar Giri, měl formální vzdělání (zabýval se například Biblí a vědeckým paradigmatem). To, šíření tradičního učení mimo domovinu, otevřelo i skrze Jógánandu, nové možnosti.
Věc se jeví možná jako nenápadný detail, vedle celé řady fascinujících, až zázračných okolností krijá jógy, popsaných Jógánandou v jeho autobiografii.
Nicméně spojení jógických metod a ,,kvazi-vědeckého“ poznávání, tedy čistá víra versus možnost osobního experiementu a jeho opakování, je pak něčím, co způsobilo bez nadsázky revoluci v poli alternativní spirituality pro nový věk.
Krijá jako disciplína, sebepoznání a odevzdanost vyššímu principu
Sanskrtské slovo krijá doslovně znamená úkon, či uskutečnění.
V řadě kompozit (slovních složenin), tak nejčastněji najdeme krije jakožto konkrétní postupy, mířící k určenému cíli (například u očistných technik, anebo rituálních úliteb).
Krijá jógy se také dotýká i druhá pada (oddíl 2.1.) Pataňdžaliho sútry, v níž Maháriši definuje, že jde ,,o aplikovaný” tapas, svadhjáju a íšvarpránidhánu. Význam konkrétních nijam, je zde třeba číst v kontextu Pataňdžaliho osmiramenné márgy (cesty).
Osobní intermezzo
Zatímco můj bráhmanský učitel byl mezi těmi, kteří jógu nazírají (svým osobitým způsobem) jako ,,vědu” a její paradigma ale definují klasickými texty hinduismu, skrze své pozdější učitele tantry, jsem se přiblížila ještě k širšímu pohledu na krije a kárany, a to přestože směr smyslu se v zásadě nemění.
A se vším respektem ke sdílenému a přijatému, za sebe musím říci, že dnes v takové širší krajině cítím mnohem lépe.
Na klasické józe, odvozené z bráhmanského hinduismu, mne od určité chvíle dopaloval jistý exkluzivismus, nacionalismus a ostré vymezování se vůči názorovým odchylkám a alternativám.
Bylo mi to protivné až do míry, kdy jsem se odmítla cítit za to vina, anebo méněcenná.
A jako vzteklé dítě, procházející separačním questem, jsem před kárávým pohledem rodiče, bouchla hračkou o zem.
Tehdy jsem pochopila, co je tak atraktivního na tantrismu.
Tedy na tantře, o níž jsem v ášramu slýchala zkazky v duchu – ,,drogy, smilstvo, magie, rituální nečistota a bohapustý rauš”.
Není nutné dodávat, že když je vám přes dvacet a v máte v sobě porci plutónské povahy, ze které jste se dosud snažili hlavně vymeditovat, funguje takový odsudek skoro jako nechtěná pozvánka.
Znáte to – nemyslete teď prosím na žlutého slona!
A to přestože se rozhodně nedá říci, že by tantrismus nebyl přísný a místy dokonce nekompromisní.
Tedy, ono se i zde sluší zmínit problematiku setu a settingu, anebo opisem, téma učení a interpretace tak, aby věc nevyzněla jako neférová zkratka a paušalizace.
Hodně věcí je zkrátka o lidech a jejich způsobu, jakým tvoří názory a jakým sdílejí názorové systémy.
Krijá jako posvátný akt uskutečnění ducha v energii
Krije jsou vedle rituální práce s mantrou a jantrou (s energií a zaměřením vědomí), zásadní součástí praxe.
Nutno dodat, že jejich forma i obsah se napříč liniemi a školami tantry různí.
Co ale platí pro většinu takových praxí, je skutečnost, že byly tradovány mezi učiteli a žáky, po sérii průpravných cvičení a leckdy několika měsících, či letech v učení i ústraní.
V tantře se podobně, jako v hermetismu vše zrcadlí a propojuje v souvztažnosti. Vnější obřadnost a rituály, jsou uskutečňovány uvnitř. Skrze osobní prožitek se směřuje k nadosobnímu rozměru existence.
Protože krije v nejširším slova smyslu adresují energii a duševní sféru, není asi překvapivé, že by měly být uchopovány uvážlivě, s vědomím rizika, že v nepřipraveném území, mohou rozpoutat bouři.
Následující formulace možná vyzní fantaskně, ale troufnu si říct, že tantrická praxe zkrátka zesiluje.
Vše.
Tantrismus a Pataňdzaliho márga nejsou v rozporu.
Eticko-morální kodex jam a nijam, není v tantře definován a k ásaně, pránájamě dháraně, dhjáně a samádhi, přibývá specificky pojatá mantra, jantra, mudra, bandha, krijá, rituál, práce s božstvy a někde také nejvíce propíraná maithuna.
V experimentu s krijemi, by tak krom průvodcovství, s nímž je to v našem kontextu a globalizovaném věku káli jugy, vpravdě náročné, neměla chybět dobrá báze osobnostní zralosti, hlubší sebereflexe a dostatečná fyzická a psychická vybavenost.
Z tantrického hlediska se předpokládá zkušenost s čakrami a jejich působností v tělesné (kšétrama) i psychické sféře, základní povědomí o živlových potencích, principu pulzace (árohan / svaróhan), práce se stínem, pokora a dobrá disciplína.
Většina krijí, s nimiž jsem se měla možnost setkat, adresovala kundaliní, potence (bindu / tiglé), nektar (amrit) a jejich uplatnění v osobní rovině, která hledá své nadosobní doma.
Některé krije jsou ukryty v běžných jógických postupech, kde by je člověk možná nehledal (viparíta káraní mudra, udždžájí, khéčarí, šambhaví, sahadžóli a vadžróli mudra, tribandha, násikágara drišti aj.)
Další se týkají aktivní imaginace, invokace, pohybové rutiny, očisty, medicinální práce, snění, tvorby.
To nejnenápadnější, čeho se ale dotýkají vždy, je mystérium života a jeho uskutečňování.
A jak mi jednou řekl jeden nejmenovaný a jinak vcelku laskavý démon (daimón) v meditaci: ,,žádný kouzelník nemá rád, když mu příliš civíš do klobouku.”
Barbora Hu
text byl napsán pro časopis JógaDNES, v blogu chybí poznámkový aparát, který je součástí textu