V přístupu, z něhož vycházím a který má své kořeny zapuštěné na jedné straně v tantrické józe a na truhé straně v transpersonální psychologii, je velký obraz života i jeho zmenšenina v podobě osobní cesty, nezřídkakdy přirovnáván k mandale.
Tedy k více, či méně integrovanému celku, který je organizovaný kolem středu a v jehož rámci panují mnohavrstevnaté vztahy, řízené silou, vedoucí k vyrovnání a sjednocení.
Přiznejme si, že to na tantru zní vcelku optimisticky!
S trochou obrazotvornosti si můžeme představit mandalu osobního života jako celek, který obsahuje:
– fyzické tělo tvořené koktejlem pěti prvků, stejně jako základní genetickou surovinou, jeho defaultní nastavení a paměť
– srdce, anebo také energetické tělo (the body of speech), oředstavující
tóny, z nichž karma, mysl a fyzické nástroje jako orchestr s dirigentem, vytváří konkrétní hudbu, kterou ve světě zníme
– mysl, jako pozornost, která mapuje prostor vědomí ve snaze se v něm orientovat.
Možná si řeknete: hezké, k čemu mi ale prakticky je, fantazírovat tu nad obrazem životní mandaly, když se ve svém životě potřebuji uvolnit od učitých stereotypů, které mě svazují?
Přijměte pozvánku dovnitř, do mandaly.
VSTOUPIT DO MANDALY – USEDNOUT V PŘÍTOMNOSTI
Vstupem do mandaly nemyslím nic menšího, než prakticky pojaté rozhodnutí vzít zodpovědnost za svoji přítomnost, na úrovni těla, srdce a mysli.
To se snadno řekne, přestože to ve skutečnosti vyžaduje skutečně hodně odvahy, trpělivosti, času a nezřídkakdy také podpory, včetně různých podmínek a okolností proto, aby se nám to vše činilo dobře.
Je rovněž vhodné dodat, že podmínky a okolnosti k transformaci, jsou málokdy zcela ideální.
Když tantra s jistou nadsázkou říká: ,,je to takové, jaké to je,” nepobízí rozhodně k rezignaci, či odpojení. Naopak, vybízí k tomu, abychom se nebáli být přímí, autentičtí a také soucitní. K okolí i k sobě.
Vstoupit do mandaly, znamená pozvat svůj zájem do přítomnosti a cvičit se v tom, abychom v ní dokázali být stabilní a ukotvení. Uvědomovali si co nejlépe, co je přítomnost a co je minulost.
Znamená to, mít k minulosti respekt a uznání, byť nemusela být vůbec jednoduchá.
Znamená to také rozlišovat, co ještě není budoucnost, protože ta nemá nikdy zcela jasný a předem čitelný tvar.
Znamená to vnímat, co je naše přání, co záměr a co oživované lpění, promítané z minulosti dál.
Usednutí v přítomnosti totiž není ničím menším, než zaujetím perspektivy středu. Pohledem z centra mandaly. Zde je klid, jasnost a prostor, ať se děje cokoliv.
A pokud se nám tuto perspektivu nedaří zaujmout pokaždé, je to dobrá příležitost k uvědomění, že jsme lidi.
Lidský život je podle všeho jedna velká lekce kultivace hlubokého i moudrého soucitu, vědomí, že jsme na cestě a že se stále učíme.
Tak, jak nemám ráda obecná klišé, musím uznat, že obvykle platí známá teze, že tím nejzásadnějším, nebývá ve finále to, co se nám stalo, ale to, jak jsme na danou věc zareagovali, jak jsme se s ní v čase vypořádali.
STARÉ VZORCE A NOVÉ CESTY
Pokud chceme uvolnit a přeměnit staré vzorce našeho myšlení, chování, vztahování se k sobě a k světu, je třeba předně uznat to, že zde jsou a že vznikly z nějakého důvodu.
Může se to jevit jako absurdní, ale všechny vzorce měly v čase svého vzniku nějakou funkci.
Málokdy je tato původní funkce trvalá. Často se však stává méně, či zcela nevědomou jistotou, o níž se opíráme i tehdy, kdy pro nás již není v širším rozměru užitečná.
Staré vzorce (osobní, společenské, karmické), jsou vlastně prošlapanými stezkami, kde naše vědomá, či nevědomá motivace vyšlapává cestu, kterou pak proudí naše životní energie a její reflexe ve vědomí.
Pokud chceme uzdravit a přeměnit konkrétní stereotyp, bývá zásadní:
– Rozpoznat, odkud se tlačí do naší přítomnosti a uznat jej, ač se nám líbí, nebo ne.
– Otevřít soucitný a bezpečný prostor všem emocím a pocitům, které souvisí s maskováním skryté zranitelnosti na pozadí vzorce.
– Věnovat si záměrný čas péče o tyto emoce a pocity. K tomu nám může posloužit terapie, meditace i otevřená komunikace v blízkých vztazích.
– Aktualizovat se v přítomnosti tak, aby v ní bylo zasazené naše fyzické tělo, energie a emoce i pozornost v pohybech mysli. Pokud vnímáme, co je skutečně přítomnost, dokážeme mnohdy léčit minulé i osvobozovat budoucí.
KŘEHKOST A SÍLA PŘEMĚNY
Křehkost a síla nejsou zákonitými protiklady, které se navzájem přetlačují.
Vyrůstají jeden z druhého a v tom jsou také propojeny. Často, když je řeč o křehkosti a síle, vzpomenu si na příklad, který na jednom semináři uvedl Rob Preece, učitel, jehož moudré lidskosti si roky opravdu vážím.
Rob tenkrát popisoval fázi zrození vážky, obávaného to dravce z prostředí vod. Když se tento drobný dravec vylíhne, prochází kritickou fází, kdy musí vyčkat, než jeho křídla oschnou na slunci, než se zbaví lepkavé tekutiny, spojené s předchozí vývojovou fází.
Právě zde je budoucí predátor křehký a zranitelný, což zároveň nijak nezpochybňuje jeho vrozený potenciál, který může být naplněn.
My všichni potřebujeme pro transformaci čas, jako lidé i záměr a ochotu a také dobré podmínky a okolnosti.
Pokud chceme kráčet svobodně a lehce po nových cestách, potřebujeme ve své mandale zcelit sílu a křehkost, minulost a přítomnost, spojit bolest s léčením, úzkost s prostorem.
Toto vše je jóga.
Věnujme si každý den něco vědomého dosednutí v přítomnosti. Vnímejme tělo, dech i pohyby mysli.
Být přítomný, je samo o sobě dost.
–
text byl napsán pro periodikum JógaDNES