Oheň je stravující silou transformace, která je těkavá, pohlcující, snadno se šířící i odlehčující. Přestože v naší kulturní nice jsou nám bližší očisty a iniciace vodou, představuje oheň v mnoha kulturách silně očistný element. Tedy ne ve smyslu, že bychom do něj vstupovali, ale spíše mu lze odevzdat to, co již neslouží.
Vzpomínám si na silnou atmosféru přechodového rituálu, na konci jednoho z modulů výcviku v holotropním dýchání, který několik let zpět, proběhl v Rakousku, v areálu středověkého hradu. Po intenzivním týdnu sebezkušenosti, jsme ve skupině asi padesáti lidí, v mrazivé listopadové noci, vytvořili na nádvoří obrovský oheň, do kterého jsme za zvuku nativních bubnů, které přivezli američtí facilitátoři, do ohně jeden po druhém vhazovali papírové svitky, v nichž jsme formulovali, od čeho se máme záměr očistit, co přeměnit a co odevzdat. Oči skupiny byly planoucím svědkem našich osobních intencí předaných ohni. Na mém papírku bylo přání přeměnit strach v dobrou odvahu projít důležitou životní změnou.
Prvek ohně je v naší fyziologii elementem, který udržuje teplo skrze cirkulaci krve a přeměnu potravy na energii. Oheň je silou vzruchů přenášených nervovým systémem, stejně jako potencí zraku, který spojuje niternou odezvu s vnějším prostředím, skrze oční kontakt.
Vzpomínám si na piktoreskní moment, který se odehrál v chladné moskevské hale, kde jsem se účastnila workshopu Shadow Yogy. Seděla jsem na ledové zemi temné tělocvičny se zrcadly, zatímco učitelka Ema říkala, že klíčovým principem pro ženy v jógové praxi je to, aby se staraly o svoji krev a udržovaly její ohňivou podstatu v dobré síle. Když jsem navečer dorazila po tmě, velmi znavená intenzivní fyzickou praxí do hostelu, kde jsem povečeřela studené kysané zelí a chleba s koriandrem, protože mě studijní výlet stál příliš na to, abych si zašla na teplou večeři, bylo mi špatně a naměřila jsem si tělesnou teplotu pod 36 stupňů. Téže noci se mi zdál sen, ve kterém na mě nahé dákiní s červenými těly a planoucíma očima, které se proháněly po otevřeném prostranství krajiny na koních, střílely šípy na jejichž konci byly místo hrotů květiny. Měla jsem horečku, ale ráno mi až na bolest svalů bylo dobře.
Padmovská rodina (padmakula) s níž element ohně souvisí, je vybavena moudrostí i podmíněním v podobě vášně a touhy. Jako lotos, roste a vykvétá ze svých nejnižších podmínění.
Vášeň a touha ve svém podmíněném projevu, způsobují neklid, nespokojenost a neukojitelnost, protože nás neustále vábí a poutají k vnějším zdrojům potěchy, v touze po spojení.
Tato úroveň dispozice není v něčem až tak vzdálená podmínění druhé čakry (vodní element), u které se hlubinný pocit vlastní nedostatečnosti, daný oddělením, projevuje jako touha splynout, rozpustit se. V padmovské úrovni spojené s ohněm, má tato touha podobu uchvacující síly, kterou jsme stravováni a která touží po vnějších objektech, jejichž atraktivita ji má nasytit a obohatit.
Podmíněním padmovské úrovn, je chtíč, z nehož plyne osobní benefit v podobě krátkodobého zesílení. Ovšem dobře víme, že oheň, který přestaneme sytit, uhasíná. V tom tkví také palčivost padmovského podmínění – v horoucí vůli a touze pohltit, co je přitažlivé. Tato touha udržuje hoření, ale zároveň stále spaluje. Vášeň ohně nemá dost, dokud se hlubším způsobem nepromění to, z čeho plane a čím je sycena.
Tak, jako byly pro asketické směry klíčové prostředky tuto vášeň tišíci a tlumící, představuje pro tantru tato vášnivost klíčový princip vnitřní transformace. Znáte to z běžné životní praxe – když jste ohni příliš blízko, můžete se spálit, když jste příliš daleko, bude vám zima.
Pozitivním potenciálem padmovské rodiny je prohloubení a zjemnění vášně, která se ze sebestředné a sobecké urovně, rozšiřuje do vřelého vztahu k tomu, co je kolem nás, s čím se propojujeme a navzájem tak můžeme projít důležitou přeměnou. Síla planoucí touhy se dokáže změnit v sílu záměru, zápalu pro dobrou věc i vroucnost milující laskavosti a soucitu.
Kvalitou ohně je také to, že hrubé mění na jemné a co je dole, vynáší k nebi. Padmovská rodina představuje kvality, které se pohybují napříč širokým spektrem horkých emocí. Ztělesňuje možnost, jak touhu po zisku něčeho, co nám dodá energii, přeměnit na sdílení zesílené energie.
Ne nadarmo je oheň manipúry žhavou branou do čakry srdce. Ne náhodou dokáže spálit vše jemné a lehké, co kane shůry, pokud není dobře sycen a moderován. Padmovská rodina je spojována se západní stranou, její barvou je červená. V indické tantře se element ohně spojuje se symbolem trojúhelníku, obráceného nahoru.
Manipúrovský potenciál nás staví před palčivou otázku zásad, etiky a dobré morálky. Je těžké nesjet zde do něčeho, co je nám vštipováno jako správné, aniž by jím bylo, stejně, jako nebýt ze řetězu utrženými sobci, pustošícími svými právy a nároky své okolí.
Jedinečnou podporou v této oblasti, je hřejivý potenciál lidského srdce, jako základní útočiště pro pocit správného / nesprávného. Rozlišit ovšem, co je hlas srdce a co jen převlečená osobní vůle diktovaná myslí, představuje dost zásadní vývojový úkol na pomezí třetí a čtvrté čakry. Rozlišující moudrost, je hlavním potenciálem padmovské rodiny. Mužským buddhou je zde Amitábha (věčné světlo), anebo také Amitájus (věčný život), tím ženským pak Pandarasviní, esence očištěného a očištujícího ohně.
Dominující manipúra může být náročná, skrze spalující potřebu intenzity, díky neustálému neklidu a lačnění po tom, co přislibuje sílu a satisfakci. Patří sem potřeba neustále rozšiřovat vlastní zkušenost, spíše z kvantitativního, než kvalitativního hlediska. Na úrovni vztahovosti, mohou být lidé se zraněnou svádhišthánou a dominující manipúrou velmi konzumní, z hlediska zážitků a seberozvoje. Toto lačnění je udržuje na povrchu věcí, aniž by sami z podstaty povrchními byli, což jen zesiluje jejich touhu, nespokojenost a vnitřní neklid.
Zkoušejí příliš možností, mezi nimiž si pak neumějí vybrat, anebo je naplnit, pak jsou naštvaní a frustrovaní. Mohou být velice nestálí, přelétávající ze vztahu do vztahu, anebo navazující vztahy paralelní, což je uspokojuje jen krátkodobě, zatímco stále sílí hlad po hloubce a naplnění a oslabující pocit nespokojenosti se sebou samým.
Touha je jejich hnací silou a jsou často sami atraktivní, charismatičtí. Přitahují pozornost a vzbuzují v druhých lidech zájem, který se pak snaží udržet tím, že nabíhají opakovaně do situací a vzorců, kterými se ničí. Působí často silnější a mocnější, než jakými ve skutečnosti jsou.
Manipúra může dominovat také svojí slabostí, která se projevuje jako nedostatek zápalu, motivace, jasnosti, výdrže a disciplíny. Takoví lidé se cítí odpojení, vyhaslí a žádná životní náplň je nedokáže dostatečně povzbudit. Často jde o jedince, kteří prožili nějakou úroveň osobního vyhoření, zažili příliš zklamání, anebo desiluze naráz. Anebo kteří pocítili příliš silný odpor, vůči konkrétní manifestaci ohně ve svém okolí, takže se před ohněm raději zcela uzavřeli.
Manipúra je místem klenotu, jehož vnitřní hodnota odvisí od způsobu, jak s ním nakládáme, pro jaké účely si jej ceníme a jakým způsobem toto vnitřní bohatství sdílíme s ostatními.
11.5. PÉČE O MANIPÚRU
Vývojovým i duchovním úkolem třetí čakry, je naučit se dobře zodpovídat za svoji sílu. To znamená ji dobře zosobnit způsobem, kdy neslouží čistě vlastnímu prospěchu, ale skrze kanál osobního, rezonuje v širším poli vzájemnosti. Na úrovni ega vrcholí naše poznání osobně-lidské dimenze, se všemi jejími slabinami a možnostmi, skrze které se lehké a pružné ego, stává dobrým vozem pro duchovní manifestaci naší podstaty.
Péče o manipúru zahrnuje poctivý a pravidelný audit osobní úrovně, skrze níž je nám zpřístupňováno, co nás přesahuje – ať už o tom uvažujeme skrze perspektivu shůry, či skrze perspektivu kolektivně sdílené hlubiny. S mírnou nadsázkou, ale vážně myšleným jádrem si někdy říkám, že pokud by si duchovní učitelé občas dovolili zajít na osobní terapii, na světě by bylo ještě lépe.
Třetí čakra potřebuje dobré sycení a zdravé hranice. To znamená kvalitní výživu – hmotnou, skrze jídlo, které přijímáme i nehmotnou, skrze to, co udržuje náš vnitřní zápal pro to, co cítíme jako smysluplné a posilující.
Co se stravy týče, klíčovým principem je set a setting – vztah osobní dispozice a kontextu. Nejsem zastáncem zatvrzele ortodoxních přenosů tradičního a vzdáleného. Často používám k vysvětlení představu, že si kdesi v podmínkách jižní Indie vydloubnete z půdy úchvatnou rostlinu, co vyrostla po monzunu a převezete ji na zahrádku do Krkonoš. Patrně zde neporoste stejně. Proto se mi jeví jako smysluplnější, hledat styčné principy a lokálnější varinaty, tam, kde to lze. Oheň manipúry je zkrátka ovlivněn vnitřním, ale i vnějším prostředím. Potraviny by měly být pokud možno čerstvé, sezónní, lokální a málo průmyslově zpracované, jejich druh, množství a denní doba konzumace, pak odpovídající dóšickému profilu (konstituci) a jeho (ne)rovnováze.
Péče o manipúru se bude lišit pro různé konstituční typy a jejich dysbalance. Denní dobou, která manipúru nejvíce stimuluje z fyzického hlediska, je čas kolem poledne, do útlumu jde se západem slunce. Vyrovnané pitty najdou v tomto čase nejlepší dobu pro svoji fyzickou rutinu, ty přetížené by ji v tomto čase naopak provádět neměly.
Manipúra má skrze element ohně svůj čas i před rozbřeskem a o půlnoci, nicméně její vliv je zde spíše jemnější, energetický. Ohňová kvalita manipúry vrcholí s horkým létem, ale i iracionální intenzitou úplňkové energie.
Z hlediska fyzické praxe jógy, manipúru stimuluje práce se středem těla, okruhem samány a pupku (nábhi), rytmické pránájamy a torze, energetický prostor v maximu nádechu (antara kumbhaka). Důvodem je zesílení cirkulace, které přichází v důsledku. Má vztah i s očistnými technikami, které stimulují činnost jater, slinivky, žaludku a žlučníku.
Manipúře mohou prospívat i sezónní a bezpečně prováděné, osobně uzpůsobené půsty a techniky otužování, stejně jako terapie teplem. Tradičními očistami se míní také očista zraku ohněm (trátak), viscerální masáže formou krijí, rituální práce s obřadními ohni (jagna) a upřímně prožívaná karma jóga.
Manipúře svědčí pokorná práce s vlastními limity a hranicemi, s vlastní motivací, vytrvalostí, vůlí a zásadami. Dobrým zpokorněním, je využití vlastních talentů a schopností ve prospěch druhých. Nikoliv formou patologického sebeobětování, ale s úctou k potenci darů, které na čas zosobňujeme a rozvíjíme.
Modlitba k manipúře:
Žhneš tak, jak Tě sytím, palivem, vášní a záměrem.
Učíš, jak čerpat z intenzity a přitom neshořet.
Lotose s okvětními lístky z plamenů,
divoce tančíš kolem klidného středu,
tak lehký, jasný a spravedlivě přísný.
Bereš co má být změněno,
dále nabízíš, co našlo svoji lehkost.
Třepotavé tajemství,
že jsi to Ty, kdo do srdce vhání jeho vřelost.
(ukázka z připravované knihy Čakra mandala, ilustrace z dílny Kateřiny Bryol)