Józe se věnuji zhruba od svých třinácti let, což jsou bezmála dvě třetiny mého současného života. Jóga mě doprovodila v několika životních krizích, do některých mě nepřímo tak trochu navedla (špatně jsem tenkrát četla mapu) a z jiných pak zase vyváděla ven.
Byla se mnou i ve mně v obdobích klidu, v časech vzestupu i v prapodivných pomezích.
Je jasné, že se moje praxe, porozumění i konkrétní zacílení, měnilo spolu s úseky mé osobní cesty, spolu s tím, jak jsem se měnila já a troufám si tušit, že toto i nadále potrvá.
Za posledních dvacet plus let, jsem sedávala u nohou několika učitelů různých tradic, kroutila se do pozic, dle různých předpisů, protahovala si dutiny provázky, cancoury látky namočenými v másle a proplachovala je solnými roztoky, modlila se, zvnitřňovala jantry, skládala sliby, rozpouštěla šaktipát (rituální iniciace do linie), na oltáři stavěla mandaly, meditovala na formu, meditovala bez formy, učila se orientální jazyky, louskala historii, získala dva vysokoškolské diplomy, vdala se, rozvedla, porodila tři děti a znovu se vdala.
Jóga je se mnou zkrátka dost dlouho a pokud by bylo mi bylo nějak užitečné věřit slovům rozličných indických a tibetských vhledařů, kterým jsem svěřila k čtení tu své ruce, tu jazyk, tu zornice, anebo data a místa narození, možná je se mnou ještě o dost déle, než těch čtyřiadvacet let.
Tato víra pro mě ale vlastně není důležitá, protože jako určující, ve vztahu k udržitelnosti a dlouhodobosti jógové praxe, vnímám hlavně ukotvené vědomí v přijetí toho, že se praxe i vztah k našemu vnitřnímu pojetí jógy mění a vyvíjí. A pokud jsme se ještě nenaučili vše, pokračujeme dál.
Pár principů, anebo, chcete-li rad, jak si vztah k praxi jógy v životních proměnách zachovat a udržet, ale mám. Vnímám následující principy jako semena s potenciálem, která lze zasadit a při vhodné péči za čas sklidit jejich plody.
- Proč mám ve svém současném životě jógu? Jaká jóga to je?
Každý máme své důvody a je užitečné si je občas připomenout a aktualizovat.
Není jóga jako jóga. Je dobré nelpět na jednom jediném významu, avšak je dobré nezapomínat na její původ, smysl i způsoby jeho rozšiřování a významového přenášení.
Tradiční jóga, jako filosofie a z ní vyplývající praxe, je cestou, která hledá transcendenci a smysl ve zřeknutí se života.
Většina tantrických směrů a novodobé proudy, zjednoušeně řečeno, hledají přesah a smysl naopak v životě a transformaci skrze to, co život přináší.
Pokud nemáme úplně jasno, na jakém břehu stojíme a zda se to nezmění, nevadí.
Na druhou stranu, pokud je siddhi, které hledáme naplněný život, zdravé tělo, integrovaná psýcha a dobré vztahy s lidmi i planetou, nemusí nám asketické proudy a filosofie zřeknutí se, dělat úplně dobrou službu a můžeme být přinejmenším zmatení a krapet frustrovaní.
- Je moje praxe funkční a autentická?
Základním vztahem, je vztah principu a funkce. Toho, co dělám (anebo nedělám), co to má přinést a co je k tomu potřeba (jaké podmínky a kontext).
Zde je důležité neplést si mapu s územím.
Potřebuji se něco naučit, abych se orientoval/a a s tím se ovšem také vydat na cestu.
Při procházení terénu zažívám zkušenost, díky vědomé zkušenosti se měním.
Někdy, tomu, co zažíváme v praxi, potřebujeme také rozumět, abychom s nabytou zkušeností mohli smysluplně nakládat.
Platí, že autentickou zkušenost za nás nikdo jiný neudělá. Platí ale také, že někdy na cestě, alespoň v některých úsecích potřebujeme učitele, průvodce, či studium pramenů.
Pomoc v podobě těch, kteří územím již prošli.
Vnější učitelé by měli posilovat naši rostoucí autonomii, ne pěstovat závislé vztahy. Inspirovat nás a zejména nám pomoci v probuzení a kultivaci vlastního vnitřního vedení, prinicpu vnitřního učitele. Ten je inherentní (vrozenou) kvalitou, ale jako vše roste a vyzrává.
To, zda praxe funguje nepoznáme podle toho, zda se cítíme permanetně dobře a zda je náš jógový vývoj jasně lineární, ale spíše podle toho, zda se stáváme celistvými a ve své celistvosti také ryzími.
Zda se naše praxe rozšiřuje z jógamatky, anebo meditačního polštáře také dál.
- Ochota nelpět, síla (se) měnit a pokračovat.
Jistotou je trvalá přeměna.
Mít svoji stabilní jógovou praxi, neznamená dodržovat celoživotně jednu zažitou rutinu se stejným objemem, obsahem i časováním.
Znamená ctít svůj zaměr, pěstovat disciplínu, ale nelpět.
Znamená to respektovat svůj vývoj, tantricky řečeno rytmus vlastní pulzace.
Učit se z chyb, krizí i stagnace se stejnou důležitostí, jako se učit z pozitivních změn, radosti, nových dovedností a pocitu užitečnosti pro sebe i okolí.
Jako adept tantrické jógy, bych vám měla závěrem popřát krátkou a rychlou praxi, vedoucí k osvícení, přinášející prospěch vám i všem cítícím bytostem.
Jako člověk, přeji navrch ještě dlouhý a spokojeně naplněný život s jógou, jako osobní i nadosobní společnicí.
text byl napsán pro časopis JógaDNES