TANTRICKÉ BARDO – MEZI KONCI A ZAČÁTKY

Jako lidé západního střihu, máme přirozenou tendenci zažívat velké nadšení a také nemalou úzkost kolem nových začátků i blížících se konců. 

Je to zcela pochopitelné, protože naše myšlení se většinou pohybuje na lineární běžecké dráze v představě, že se vše uvnitř i kolem nás, děje od-do, mezi startem a cílem. 

Nadšení a úzkost jsou vlastně jinak vyjádřením pnutí duality. 

Je tady touha a je tady odpor, které udržují naši mysl (a skrze ni i naši energii) na zmíněné běžecké dráze. 

Tantrický pohled hledá mezi začátky a konci vztah. Zajímá se hlavně o to, co je mezi nimi a jaké možnosti vznikají díky jejich spojení. 

Jaká úleva, že součástí tohoto učení, je také poznání, že nemusíme doběhnout první, ani být nejrychlejší! Jaká moudrost, uložená ve vědomí, že neběžíme poprvé a patrně ani naposled. A že trénujeme, i když jsme zcela v klidu, nebo vyběhneme z nalajnované trasy a chvíli bloudíme. 

Vítejte v bardo józe.

MÁŠ SE DOBŘE, MÁŠ SE ŠPATNĚ? NEBOJ, I TOTO POMINE!

Možná nejtypičtější, nejnadějnější i nejzáludnější součástí tantrické jógy, je princip paradoxu. Tedy moudrost spojující protikladné tak, aby povolilo pnutí a nastala rovnováha. 

Už to znáte – nikoliv duch mimo tělo, ale duch v těle a tělo v duchu, ne věčné, anebo pomíjivé, ale oboje ve vztahu, ne svaté a nesvaté, ale vzájemnost mezi nimi.

Když jsem se svého tantrického učitele ptala na zapovězené praxe, lišácky se usmíval a řekl, že nemusíme sahat k tamasickým substancím a undergroundovým aktivitám, protože úplně stačí, když budeme denně pracovat s materiálem vlastní touhy a odporu. 

S tím, co si přejeme (a jak moc na tom lpíme, či jak nás to dobrým způsobem mění) a s tím, co nechceme (a v jaké rezistenci nás to udržuje, anebo, jak nás to dobře posouvá). 

To hlavní se totiž odehrává mezi těmito dvěma tendencemi. Jde tedy zejména o to, kým jsme, když se netlačíme vpřed, ani necouváme vzad. 

Aby nedošlo k nedorozumění, cílem není rezignovaná pasivita, anebo odpojení, právě naopak. Je jím soucitně moudré přijetí vlastních vášní i strachů a jejich postupná transformace v silovou rovnováhu, kterou můžeme nazvat jednoduše – klid.

Přeměna se děje postupně. Nejprve skrze naši pozrnost v mysli, neboť ta zásadně určuje směr a sílu energie v jemněhmotném (emočním) těle, která se zase projevuje v těle fyzickém, v našem životě i ,,osudu”. 

Jde to vzít i z opačného směru, což ostatně děláváme v somatických jógách, kdy si skrze tělo, zvědomujeme emoce a energii a skrze ně zase způsob, jakým o sobě a o světě přemýšlíme.

Tato postupná přeměna není ničím menším, než karmickou transformací. Zní to velkolepě, ale ve skutečnosti, je to nádherně i náročně obyčejné. Nekončící praxe, dokud je, co se učit.

Můj tantrický učitel meditace rád škádlíval své studenty větou: ,,Nebojte, i toto pomine!” V situacích prožívaných negativně, ale i pozitivně.

BARDO NENÍ JEN JEDNO

Když se řekne bardo, kdekdo si vzpomene na tzv. Tibetskou knihu mrtvých. Její skutečný název zní: Osvobození skrze naslouchání v bardu. 

Slovo bardo znamená doslovně ,,mezi dvěma.” Netýká se zdaleka jen situace po smrti. Učení ve skutečnosti definuje bard celkem šest a ty se zcela zásadně týkají našeho každodenního života. 

Bardická jóga je učením o přechodovosti, přeměně a vztazích mezi úrovněmi, které máme tendenci vnímat odděleně, stejně jako začátky a konce. 

Mezi šest bard patří: bardo podstaty, bardo tohoto života, bardo snění, bardo meditace, bardo smrti a bardo znovuzrození.

Bardo představuje prostor spojující jeden okamžik s druhým, jeden stav s dalším, a vše, co vnímáme se zdrojem vnímání jako takového. 

Bardická jóga není jen vědomou přípravou na konec jednoho života. Je hlubokým učením, vedoucím k měkkosti a síle, s níž je možné nejen pomíjivost ustát, ale dokonce v ní nalézt léčivý smysl.

BARDICKÁ MOUDROST PRO VŠEDNÍ DEN

Možná si řeknete – hezké, ale co s tím? Bardická jóga spatřuje v každém výdechu příležitost něco uvolnit a přeměnit v nový nádech. 

Z každého nádechu pak čerpá zpokorňující uvědomění, že vše, co se nám zdá pevné, svoji pevnost dozajista jednou pozbyde. 

Že zde existuje úctyhodná recyklace energie, vědomí a jejich společných zkušeností, jejíž jsme nejen součástí, ale také přímými aktéry.

Že se rodíme a umíráme každý den, na různých úrovních.

Že meditace není jen vysoký prožitek, ale způsob orientace pozornosti v mysli a energii.

Že noční snění, není až tak vzdálené způsobu, jakým prožíváme denní život.

Že co není vidět, může být v jiný moment stejně jasné, jako to, co vidět zrovna je.

Že se nemusíme vyčerpávat věčným převracením mince touhy a odporu, ale že se můžeme učit, jak v jejich vztahu nalézt skrze otevřenost a upřímnost, postupně klid vyrovnání.

Bardo je moudré v tom, že neustále ukazuje směrem ke středu, kde vše začíná a také končí.

Nové začátky s vědomím konců mohou působit obtížněji, než konce s vědomím nových začátků, ale netřeba se bát, protože na této běžecké dráze, je vše propojeno.

text byl napsán pro časopis JógaDNES

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *