Že jóga zdaleka není jen o ásaně (pozicích těla) ví i v našich luzích a hájích naštěstí čím dál více lidí. Celá řada z nich pak došla či postupně dochází k otevření fascinujícího šuplete poznání zřetelných a postupem času i čitelných provázaností, mezi postoji těla (těmi ásanovými na podložce i běžnou motorikou) a zvnitřněnými schématy myšlení, emočními vzorci. Ásanová praxe živě vypráví o možnostech růstu pozornosti ve fyzickém těle a jeho jemných strukturách. O flexibilitě ega, nároků, očekávání a plasticitě vnitřních i vnějších zdrojů z rámce celku „tělamysliduše“.
Před nedávnou dobou jsem po převážně ásanovém workshopu jedné americké učitelky zaslechla dvě jógující dámy, jak v rozpacích s doslova dech beroucím nasazením komentují, předchozí dění. Jedna byla zklamaná, „protože workshop byl takový, jaký čekala,“ druhá pak otráveně pofňukla nad faktem, že workshop neobsáhl ásany, které by dosud neznala. Proč toto drobné intermezzo? Protože myslím hezky vystihuje konvenční a vlastnoručně uhnětené předpojatosti, jimiž omezujeme osobní potenciál jít v ásaně dál. Které předpojatosti to jsou?
OČEKÁVÁNÍ – NE AŽ TAK TVŮRČÍ REŽISÉR
Představivost není vůbec špatná věc, a naše ego je jaksi šité tak, že přirozeně směřuje naši mentální energii na časové lince hlavně směrem vpřed. Leckdy však investujeme příliš velkou porci tvůrčí pozornosti k hypotetizování a konstruování možných scénářů budoucího. Co víc, těmito scénáři pak obvykle podmiňujeme skutečnou podobu věcích budoucích, neb ji velmi zručně subjektivně zkreslujeme a tím zneskutečňujeme. Pokud do praxe ásan vstupujeme s fixními vnitřními postoji, nemůžeme čekat výraznější změnu citlivosti vůči škále vnějších akcí a vnitřních reakcí se zpětnou vazbou. I v ásanové praxi totiž funguje cosi jako „kvantová alchymie“, tedy spleť možností realizovat či potopit konkrétní potenciály nastavením osobního vědomí a vůle.
1) KOMFORTNÍ ZÓNA ZVYKU / HORSKÁ DRÁHA NEZVYKU
K tomu ásanová praxe byla opravdu nosná, kultivovala a rozvíjela pozornost v těle a jeho subtilních procesech, potřebuje každý trochu něco jiného, neb každý je originál. Jeden potřebuje nabýt jistoty skrze opakování téhož tak, aby si dovolil otevřít citlivost vůči jemným nuancím prohlubujícího se prožitku. Jiný potřebuje procházet neustále proměnnými matricemi přístupů zdůrazňujících to či ono, a pokaždé něco jinak, k tomu aby se dobral postupného překlenutí dění a dělání v bytí. Riziko prvního přístupu tkví v ustrnutí a atrofii živé všímavosti skrze mechanizaci. Riziko toho druhého pak ve zmateném klouzání po povrchu neustále nových věcí.
2) SVĚRACÍ KAZAJKA „OBJEKTIVNÍ PLATNOSTI“
Jsme zápaďané. Lidé, jejichž mentální občanka obsahuje identifikační údaje z ranku materialismu, pragmatismu a celou řadu „parohatých trofejí“ z honby za racionálním objektivismem. Žel (anebo díkybohu) jóga je velké části iracionální disciplinou, podobně jako automatická kresba nebo tanec. Ásanová praxe by se vlastně k tanci svým způsobem dala přirovnat. Pohyby v ásaně (ty vnější i ty vnitřní) jsou vyjádřením momentální reality, prolnutím záměru, pocitu a projevu s notnou dávkou „reflexe po“ a „vědomí při“.
My zápaďané jsme posedlí formou, precizností provedení a jasnou diagnostikou benefitů ásan, počínaje správně šlapající slinivkou, konče ušlechtilou architekturou hýžďových svalů. Forma je podstatná, protože napomáhá vytvoření prostoru k nalezení esence. Zůstat ale u stavby pro stavbu je v případě ásanové praxe škoda. Forma pozice je bábovičkou, to co vyklopíme ven, ale závisí na tom, zda do ní napěchujeme suchý písek nebo bláto. Správnost formy chápu jako nutný kontext – niku prožitku. Co ale odmítám, je posedlost vnější dokonalostí provedení. Pokud sto procent pozornosti věnujeme honu za objektivní platností ásanových forem, pro nalézání jejich esence nám nezbude zhola nic.
3) EGO – TEN NEJTUŽŠÍ SVAL
Jak již bylo řečeno, ego směřuje vnitřní dynamismus intence a jejího uskutečnění nejčastěji vpřed. Osobně chápu ego jako „já ztotožněné z tělem a myslí“, komplexní ale omezenou představu sebe sama o sobě, a prostředky i strategie její obhajoby. Ego potřebuje potvrzovat sebe sama, je orientované na cíle, expanzi a zlepšování. V podstatě je šikovným nástrojem, ale mnohdy se chová jako džin dezertující z lampy.
Je to ego, které nás popichuje ke kumulaci znalostí a tříbení dovedností. Bez něj by valná většina z nás dlela na jednom místě – ti štastní v blaženosti z přítomného, ti méně šťastní v zoufalství ze stagnace a letargie. Ego má ásanu rádo, protože je mu arénou na které se může ukázat. Řada jógujících lehce překlene zdravou mez tak, že zdokonalení hledá cestou kumulace. Nekonečného ždímání dalších intenzit provedení, vyčerpávajícím sbíráním „zvládnutých“ pozic. Jejich ega více méně soutěží sama se sebou (v horším případě ještě s egy ostatních), a tato hra nemůže mít vítěze. Vize vlastní pokročilosti, či pocit nedostatečnosti jsou dvěma nejčastějšími bariérami k rozvoji prožitku a pozornosti v ásanové praxi.
INTELIGENCE A INTUICE TĚLA – ANATOMIE NA KTEROU SE ZAPOMÍNÁ
Ásanu leckdy vnímáme jako cestu, což je v pořádku, neb každá pozice (byť statická) je spíše proces, než danost. Bohužel někdy na této cestě cestujeme „letecky“ – z bodu A, do bodu B, navíc s nemalou uhlíkovou stopou, co při nepozorné praxi vyjde vniveč. Skáčeme z pozice do pozice, kroutíme se a natahujeme a ufuněně hledáme definitiva pozic jako krasobruslař začátečník (na asfaltu).
Moc se mi líbil příměr na začátku zmíněné učitelky (Twee Merrigan), která k přiblížení procesu stavby ásany, vtipně použila příznak dnešní doby – neustálé focení a natáčení všeho kolem na mobil. Pokud bychom každou ásanu jako celek (vstup, hledání, ustálení a výstup z pozice) fotili sekvenčně (anebo točili video, které si pak zpomaleně přehráli), najdeme v jedné banální pozici desítky dalších. Bez nich by ásana nebyla možná, i tak velmi často tyto mikro fáze na úrovni těla, dechu i mentální dynamiky unikají naší pozornosti – oklešťují potenciál, který ásana může rozvinout.
Často se ásanu „učíme“ v jednotlivých krocích – stylem od bodu 1 do bodu 10. Myslím ale, že nic jako objektivní stupnice zvládnutí pozice neexistuje. Dokonalost pozice spočívá ve splynutí s její esencí skrze hledání a nalézání. Tedy podobně „záhadnou cestou“, jakou definují podstatu věcí mistři upanišad vyjádřením: „néti néti = ani to, ani ono“. Pokud se kroky které jsme u známých ásan zvyklí následovat přeskupí, jsme zmateni.
Často a ráda proto pracuji skrze experiment s neznámým v rámci známého. Nechám jógující, aby známou ásanu rozvinuli po svém, přešli z ní do kterékoliv jiné (známé i neznámé pozice těla), a četli své vnitřní reakce. Učili se citlivě vtělit naslouchání tělu a jeho inteligenci skrze improvizaci zasazenou v rámec „dobře známého“. Zkuste se někdy uprostřed své běžné praxe zastavit a vyměnit vnitřní disk. Dovolte tělu dělat jakékoliv pohyby, sledujte obsah mentálních komentářů, které se jistě objeví. Experimentujte s polaritami! Tam kde tělo nebo jeho části vnímáte jako pevné zkuste pracovat s mentální představou opaku. Pokuste se ásanu stavět dechem a vnitřním fokusem…a pokud zaškobrtnete, zkuste toto zaváhání přečíst jako informaci.
„Rozdíl mezi mistrem a žákem je mimo jiné to, že mistr udělal ve svém hledání chyby, k nimž se žák ani neodhodlal.“
(Zenové rčení)
TEXT JE MAJETKEM BINDU YOGA STUDIO A JE VÁZÁN AUTORSKÝMI PRÁVY. JEHO KOPÍROVÁNÍ, OPIS NEBO JINÉ FORMY OBSAHOVÉ MULTIPLIKACE BEZ PŘÍMÉ CITACE JSOU ZAKÁZÁNY, BEZ VÝSLOVNÉHO SVOLENÍ BINDU YOGA STUDIO.