Guru je učitel, znalec cesty, po které sám kráčí, několik (anebo dost) kroků před vámi. Učitel, který se ohlíží aby vám pomohl s mapou, ve které se učíte sami značku po značce číst. Guru je skromný mudrc, který ví, že nemůže učit, toho, kdo se učit ani nechce. Na Západě máme k tomuto slovu trochu (a do značné míry i oprávněně) jistý despekt. Guru by neměl být svátostí navoněný dogmatik s egem objemným, jako vlastní bankovní účet. Guru by měl být především moudrý a šlechetný člověk se silnou osobní zkušeností. Anebo něco úplně jiného?
GURU IS NOT THAT!
S jógou jsem se poznala více jak před deseti lety. Mé přístupové hledisko bylo tehdy o stupeň či dva více punk, než se sluší a patří pro „správnou českou jogínku 21. století“. Ona je už sama o sobě kategorie: „správného“ + „jogínky“ + „21. století“ v českém kulturním teráriu dosti k popukání. Každopádně, měla jsem obecně velké štěstí na zajímavé, osobnostně silné a dosti autentické lidi kolem sebe, na které jsem pohlížela jako na velký zdroj inspirace. I tak, v necelých patnácti letech pro mne slovo „učitel“, neřkuli „guru“ (nezaměňuj se zákeřnou nemocí kuru!) tak nějak nelibě zavánělo. Dozajista za to mohla kolektivní semletost zkušeností ze školních zařízení, vlastní nevyzrálost i pubertou načechrané, ze zásady nepoddajné ego. Nejlepší guru pro mě žili v moudrých knížkách, budili se při listování stránkami, nechávali dost místa pro vlastní (a někdy dost divoké) interpretace, neodporovali, nedobírali se mě, nevystavovali zkouškám trpělivosti. Žili odkazem. A to bylo fajn. Fajn mi přišel Pataňdžali, neznámí zřeci z Upanišad, Mr. Brunton a pan Tomáš, monsieur Lysbeth. Trošku větší problém už jsem měla se samou moudrostí namodralým Krišnou a jeho mentoringem z Gíty. Lidé živí masem i kostí, od kterých jsem se józe v různých jejích aspektech učila naživo, byli také moc fajn, vesmírně inspirativní a lidští. Dokonce tak fajn a tak lidští, že označit je slovem „guru“, by mi onehdá přišlo skoro dehonestující (vždyť „správný guru“, má přece oranžový hábit kvůli celibátem přidušené druhé čakře, a celou spoustu sexuálně-drogově-finančních skandálů). Bylo to tak – v mojí hlavě zkameněla formule: „guru = v lepším případě dogma, v horším podfuk“. Že to vůbec může být (a mělo by být) jinak, jsem si vůbec nepřipouštěla.
GURU IS NOT DEAD?
Moje vnitřní předpojatost postupně tála – skrze zazší studijní babrání se v indické kulturní tradici, a skrze pomalé pinožení se dál napříč vlastní jógovou sádhanou (cestou). Pochopila jsem, že tradice známá jako guru-šišja parampará (tradice z učitele na žáka), má v józe výsadní a naprosto zásadní postavení. I to, že učitele (guru) z vás jeden či dva učitelské jógové výcviky neudělají. Když jsem potkala svého nynějšího učitele, rozdmýchal ve mě mé staré známé „punkové emoce“. Provokoval s otázkami na které nechtěl odpovídat, byl přátelský a vřelý, asi jako suchý led v krabici od bot. Bylo vidět, že ví moc, a říká málo. A co hůř, že ví, že vím, že nevím, a baví ho to. Jeho dost citelná lidskost (včetně jejích chyb) mi zdravě bránila v idealizaci, a povzbuzovala k zlepšovaní chyb vlastních. Výzvy k čtení mezi řádky, které na mě zprvu působily spíše energií zaražené osiny, mi časem daly pochopit, že kde nejsou písmena, není nutně prázdno. A to hlavní – že nejlepší guru „sedí“ ve skutečnosti úplně jinde, než v ášramu nebo na jógamatce. Legrační a příznačné je, že k tomuto pravému pochopení (teoreticky to jde snadno), jsem si musela sednout na právě na jógamatku, kdesi daleko v ášramu.
KDE JE GURU?
Když půjdete na lekci jógy (anebo ještě lépe – když se vaše každodennost stane jógovou lekcí), dost možná, tam potkáte gurua. Bude tam, a bude vás vést, ale vy jej nemusíte poslouchat. Můžete jej dokonce okřiknout, ať je zticha! Guru na sobě pravděpodobně nebude mít legíny, a třeba nebude zprvu zrovna „ohebný“. Možná to bude lenivý morous, co dá jednu dvě instrukce, skoro mimoděk, a bude se tvářit, že ho vy ani vaše jóga vlastně moc nezajímáte. Možná si z vás bude dělat šoufky. Možná ho ani nepoznáte. Na druhou stranu, když se s ním s trochou pokory, vůle a trpělivosti spřátelíte, bude s vámi pořád. Nepustí se, a bude s vámi pořád, i když byste ho nejraději znovu někam zavřeli. Guru „sedí“ uvnitř, a je vědomou pozorností. Každý má svého dobrého guru, ne každý je však ochotný, stát se dobrým a poctivým žákem. A pokud je řeč o učitelích z masa a kostí? Tradice guru-šišja parampará není zdaleka přežitkem, byť je dnes něčím, co se z jógy takřka vytratilo. Guru (učitel), je člověk s vlastní zkušeností, který umí správně inspirovat. Neučí, ale nechává vás učit se. Neomezuje, ale rozšiřuje vaši svobodu poznávat. Předává znalost vždy v míře, která odpovídá vašim aktuálním možnostem a schopnostem, a zároveň je umožňuje rozvíjet.
Guru je ten, kdo si zaslouží důvěru, nikoliv slepou víru.
TEXT JE MAJETKEM BINDU YOGA STUDIO A JE VÁZÁN AUTORSKÝMI PRÁVY. JEHO OPIS, KOPÍROVÁNÍ A JINÉ FORMY OBSAHOVÉ MULTIPLIKACE JSOU ZAKÁZÁNY, BEZ SVOLENÍ BINDU YOGA STUDIO.