V tantricko-buddhistické perspektivě, je vize světa vyjádřena obrazem kosmické mandaly.
Ta má svův vnější i vnitřní rozměr, přičemž se obě významové dimenze navzájem zrcadlí a prostupují.
Hned úvodem se asi dopustím poctivého a dobře míněného spoileru, když prozradím, že to, jak vyladit vztah mezi mikosmem našeho osobního života a makrokosmem existence, je v podstatě celá samsarická zápletka, obvykle více než o jednom dějství. Pokračovat ve čtení „ROZMANITÉ NIC, TÉ NEJVYŠÍ DŮLEŽITOSTI!“
Zvířata jsou člověku velmi blízká, protože obývají stejnou úroveň světa, kterou vnímáme rámcově podobnou smyslovou zkušeností.
Díky své druhové rozmanitosti, zrcadlí i zvířata rozličné vlastnosti dalších říší, avšak v přirozených limitech vlastního vědomí.
Podmíněností (tradičně jedem) zvířecí sféry, je nevědomost, anebo lépe – limitovanost vlastního sebeuvědomění.
Nutno dodat, že pochopení zvířecí říše, zvířecího chování i přirozenosti, je pořád velice omezena antropocentrickým pohledem a jeho vlastními limity, promítanými do úrovně, s níž se mimo rozšířené stavy vědomí, lidskou empatii a představivost, nejsme s to zcela propojit.
„Zdálo se Čuangovi, že je motýl, jenž poletuje kolem, motýl se cítil motýlem, nic mu nechybělo, nevěděl, že je Čuang. Náhle se probudil a ustrnul, je Čuang! A teď neví, zdálo se Čuangovi, že je motýl, nebo se zdá nyní motýlu, že je Čuang? Čuang nebo motýl, přece tu musí být nějaký rozdíl! A tomu se říká proměnlivost věcí!“
(Čuang-c‘ Z knihy Mistr Čuang: Sebrané spisy)
Pokračovat ve čtení „Tirjagjóni – sféra zvířat – střední svět I“
Podsvětní (podzemní) úroveň, je také realmem hladových duchů (prétů), jako těch, co neodešli, či neprošli dobře, tj. s uznáním.
Ti zde dlí v podobě vyvrhelů toužících po energii, kterou se ale trvale nemohou z vnějších zdrojů nasytit. Odtud pramení častý způsob zobrazování hladových duchů, jako bytostí napůl lidských, napůl nelidských, které mívají velká břicha, velká ústa a velice úzké hrdlo.
Ve vnitřní perspektivě, je podsvětí sférou do podvědomí vytěsněných obsahů, obvykle emocionálního charakteru, které si podobně jako duchové minulosti, hledají hmotnou realitu, s níž by se mohli spojit a skrze níž by se mohly vyjádřit. Pokračovat ve čtení „Sféra hladových duchů (prétové aspol.)“
Klíčovou součástí tibetské tantry, je učení o proměnné a nestálé povaze bytí, které přirozeně vede k přemýšlení nad tím, jak se na jedné straně s pomíjivostí vypořádat, jak ji přijmout a zároveň v ní, či dokonce skrze ni, mířit k hlubšímu smyslu této věčné přeměny.
Samozřejmě, že nejde výhradně o tibetskou, ani tantrickou perspektivu.
Buddhistická nauka, obohacená lokálními systémy víry, navíc v kontextu drsné a majestátní krajiny, ovlivňující v každém detailu velice citelně životy jejích obyvatel, zformovala učení o životě a smrti a jejich těsné provázanosti.
Toto učení má univerzální charakter, avšak je zasazeno do rámu specifické symboliky a ikonografie, které pro nás nemusejí být snadno srozumitelné. Pokračovat ve čtení „bardická učení – učení liminality a kulturní apropriace“
Moudrá slova = slova s významem a znělostí
Z mnoha moudrých a obecně vcelku známých výroků, které člověka doprovázejí na duchovní cestě se mnohdy, bez prožitého pochopení, časem stanou automaticky reprodukované informace. V horším případě pak někdy také vybledlá klišé, sloužící k svátečnímu vyzdobení pomyslného štítu duchovního ega, anebo sebepotvrzení uvnitř uzavřených společenství souhlasu.
Zapomínáme na to, že všechny duchovní teze a postuláty, vycházejí z přímé zkušenosti a nesou tudíž otisk a mnohdy i skrytý návod z praxe.
Znělost, je v poetickém jazyce tantry označením pro uskutečnění. Pokračovat ve čtení „Samaja – o síle zranitelnosti a moudrosti jak si neubližovat“