MEZI JEDEM A LÉKEM – O PODMÍNĚNÍ A POTENCIÁLU

Když jsem pročítala rukopis původní knihy, uvědomila jsem si, jak dobrý je to pocit, když náhledy spojené s vlastní minulostí, nelze zcela zpochybnit, jako spíš vnímat jejich zrání, tu ostření, tu měkčení, prohlubování a posun do větší usazenosti, dané zkušeností.

Říkám si – kéž bychom takhle dokázali vnímat celé kontinuum svého života! 

Umět se zasmát vlastní tvrdošíjnosti, dobře míněné zelenáčské umanutosti, pochopit a ustát nezamýšlené přešlapy a zároveň se nebát plné i soucitné odpovědnosti za všechny kroky, které vedly tam, kde se nyní nacházíme. 

Jedním z nejvýraznějších a taky nejmilejších posunů, které jsem zaznamenala, je zjemnění určitých vnitřních nároků, které jsou mi tak nějak z povahy i zářezů osobní historie vlastní.

Tuhle knihu píšu mnohem pomaleji, než bych ráda. Na lavičkách v parcích, v kavárnách, zatímco moje dcera přes den opravdu vzácně spí v kočárku, po nocích na chalupě, zatímco mi nad hlavou na půdě běhají kuny, zkrátka úplně jinak, než jak bych si představovala ideální podmínky pro psaní knihy. 

Podmínění a potenciál jsou de facto měkčí a pružnější označení pro to, co se v tradičním rozměru označuje jako jed a moudrost.

V buddhistické perspektivě jsou tři jedy (triviša) zobrazeny symbolickou cestou jako tři zvířata, která se navzájem honí za vlastními ocasy, a to při samém středu kola života (bhávačakra). Tři jedy jsou leckdy zasazeny ve vnějším kruhovém rámu, jehož jedna polovina je černá a druhá vyvedená bíle. Kruh naznačující celistvost, stejně jako tři zvířata poukazující svým pohybem na vnitřní dynamiku, ledascos napovídá. 

Třemi jedy se míní nevědomost / ignorování podstatného (avidjá / móha) v podobě prasete, připoutanost a žádostivost (rága) v podobě kohouta a nenávist, či odmítání (dvéša) v podobě hada. Tři jedy jsou vykreslením esenciální povahy vzniku, udržování a přenosu utrpení. Jinými slovy ukazují na příčinnou podstatu toho, proč se díky rozličným samsarickým zápletkám neustále navracíme do kola života. 

Uvědomila jsem si, jak mi všechen tenhle neoptimální diskomfort vlastně prospívá. Uvědomila jsem si, jak moc se změnilo mé vnímání vazby mezi podmíněním a potenciálem, která představuje jeden ze základních stavebních kámenů čakra jógy. 

Pokračovat ve čtení „MEZI JEDEM A LÉKEM – O PODMÍNĚNÍ A POTENCIÁLU“

ČAKRY PERSPEKTIVOU DIFUSIONISMU, PARALELISMU A TRANSPERSONÁLNÍHO HLEDISKA

V úvodní části této knihy, jsem zmínila, že kumulaci poznatků o jemné energetice zasahující do fungování těla i psýché, zakotvili ve svých nativních  tradicích příslušníci mnoha světových kultur. Proč tomu tak je, si lze vykládat v zásadě třemi základními přístupovými hledisky. 

Pokračovat ve čtení „ČAKRY PERSPEKTIVOU DIFUSIONISMU, PARALELISMU A TRANSPERSONÁLNÍHO HLEDISKA“

Z KAPITOLY: KALEIDOSKOP ENERGETIKY

Například sanskrtská abeceda (dévanágarí, doslova písmo bohů), je ve své podstatě růžencem posvátných zvuků, jejichž vazby a rezonance, tvoří v perspektivě starých ršijů   stavební prvky kosmické kreativity. 

Samohlásky (svara), představují nekonečnou povahu vědomí (v šaivických směrech tantry, spojovaného se Šivou), zatímco souhlásky (vjandžanáni), symbolizují kreativní manifestaci energie (spojovanou se Šakti). 

Podobně, jako v pozdější buddhistické tantře, stojí na pozadí veškerého bytí živý vztah mezi vědomím, které ve stavu absolutní abstrakce, nemůže poznat samo sebe a energií, která umožňuje reflexi a projev. 

Ne náhodou hovoří mnoho mystických systémů o božském stvoření metaforou ,,slova” a ne nadarmo se plodná vazba mezi Šivou a Šakti, často popisuje sexuální obrazotvorností. 

Šiva potřebuje vniknout do esence Šakti, aby ji ,,oplodnil” a skrze její schopnost manifestovat, pak mohl být svědkem porodu vlastní esence.

Pokračovat ve čtení „Z KAPITOLY: KALEIDOSKOP ENERGETIKY“

HISTORICKÉ OKÉNKO, ANEB PROČ JE PROBLEMATICKÉ ŘÍKAT ÚHRNĚ JÓGA A TANTRA

Kapitola 1.1. (ukázka z připravované knihy Čakra mandala)

Pro zjednodušení budu v této knize často užívat pojmy – jóga, tantra, anebo tantrická jóga.

A právě s přílišným zjednodušením, je často vcelku problém, stejně, jako na straně druhé, s přílišnou složitostí.

Je dobré nezapomínat, že obecné, vychází vždy ze součtu konkrétního a že kulturní a společenské fenomény, kterými duchovní nauky a praxe bezpochyby jsou se vyvíjejí a proměňují v čase a prostoru. V Indii, která byla odvěce kulturou velmi kontaktní a tranzitní, rozvíjející se navíc na obrovském území, platí toto násobně. Jóga i tantra není v dějinné perspektivě fenoménem ryze indickým, ale spíše jihoasijským, s přesahem do centrální i východní Asie.

Pokud chceme mluvit o józe, je důležité vnímat, že nejde pouze o doktrínu, spojenou s Pataňdžaliho šástrou, tak, jak se často a bohužel velmi omezeně, učí v soudobých školách pro lektory. 

Termín jóga se skutečně objevuje už v prapočátku duchovně-literární historie védských sbírek, avšak ve zcela jiném významu, než jaký nese ve středověké verzi hatha jógy, silně ovlivněné tantrismem, či v moderních a postmoderních mutacích, které odrážejí tak nějak všechno dohromady. 

Rané nauky mají z většiny dualistický charakter, což znamená, že podobně jako sánkhja, která zásadně ovlivnila Pataňdžaliho verzi jógy a také rané upanišady, oddělují ducha od hmoty, přičemž právě duch, představuje hlavní předmět zájmu, k němuž se narozdíl od těla, vztahuje i záměr, týkající se osvobození. 

Zásadnější změna přišla až podstatně později a děla se postupně, na různých místech, navíc různým způsobem.

Pokračovat ve čtení „HISTORICKÉ OKÉNKO, ANEB PROČ JE PROBLEMATICKÉ ŘÍKAT ÚHRNĚ JÓGA A TANTRA“

ZÁŘIVÁ A HRAVÁ, PLNOKREVNĚ MOUDRÁ KONEČNOST!

V moment kdy píšu tyhle řádky, sedím ve světnici roubené chalupy v podkrkonoší, staré víc, než dvě stě let.

Je to stavení ze dřeva a kamene, které se spolu s léty a generacemi lidí, co zde odžili něco svého času, lehce svezlo s mírným svahem, na kterém stojí.

Má svoji základní pevnost a odolnost, se kterou čelí změnám vnějšího i vnitřního prostředí. Jeden by si řekl, je to jen dům, ale byla by to pouze část pravdy, v mnohem větším rámu bytostně propojených vlivů a vnitřních vztahů.

Obrazovka mého zastaralého Macintoshe, v porovnání se svíčkou z včelího vosku, co mám vedle sebe na stole, v pološeru nepříjemně září.

Zatímco jedna úroveň zářnosti mi vitalitu lehce, ba citelně odebírá, druhá ji vrací skromně zpět. 

A tak je to se vším, co si svojí zářností a způsobem jejího uplatnění skrze vědomí, drží místo v samsáře.

Pokračovat ve čtení „ZÁŘIVÁ A HRAVÁ, PLNOKREVNĚ MOUDRÁ KONEČNOST!“