Všednodenní rána si mnohdy bývají podobná jako vejce vejci.
Někdo natvrdo, jiný naměkko.
Mnohé z postele vytáhne podprahový stres, kterému někdy omluvně říkáme “ mé vnitřní hodiny“. Naše mysl nám nedovolí zaspat, vždyť akce následujícího dne máme stejně tisíckrát prošlé, napříč přerušovaným spaním. Měkcí jedinci projdou každého rána dlouhým přechodovým rituálem odsouvání budíku, procesem opětovného zachumlávání a kuklení se v útočišti postele. Ať už patříte do té či oné skupiny (nebo někam doprostřed), představa, že by po probuzení měla vaše nocí polo zchromlé tělo ještě zválcovat jóga, je tak nějak „nepředstavitelná“.
V pořádku! Vždyť i sama jóga je spíše o akci, než o představě.