,,Buddhistické učení bylo navrženo tak, aby byla trišná (žíznivost), či egoistický narcismus, přeměněna v kvalitu karuná (soucitnost), ta pak v sebelásku, která se z oddělenosti, mění v lásku, která propojuje.” (Ken Wilber)
Jemňoučká vlákna
Jsem na mateřský. Dovolená bych tomu neříkala a mateřský příspěvek nedostávám.
Zase jsem se jednou dostala na úsek cesty, kde praxe jógy funguje jako jemňoučké silové vlákno podobné páteři, která skrytě přidržuje život všedního dne.
Právě takovými jemněhmotnými řekami plyne kontinuum.
Světlo, co vychází a zapadá, ale nezaniká.
Není málo času, je ho pořád stejně, jen je naplněný jinak.
Není méně duchovní praxe, je jí pořád stejně, jen je naplňovaná jinak.
Jako vše, má to velký potenciál i celou řadu podmínění se kterými se jeden musí popasovat.
Každý týden dostanu do mailu alespoň jednu zprávu od svých studentů a klientů z posledních let, čtu je většinou při kojení, protože kojím skoro pořád.
Je to milé.
Píší mi, že se jim stýská, že se těší až se vrátím, a co že mají teď praktikovat, případně u koho se v mezičase učit.
Může mi to příjemně hladit ego, protože když se po vás někomu stýská, má vás asi rád…
Jsem ale spíš ten typ, který o sobě v takový moment zapochybuje.
Protože jóga je takové jemňoučké klubko hozených nití, které by měly vést k nezávislosti.
