Jako hamstringy se označují svaly na zadní straně stehen – konkrétně jde o dvojhlavý sval stehenní a sval poslošlašitý, sval poloblanitý.
Celá tato ne zcela vábně pojmenovaná svalová „grupa“ dohromady, působí mnoha lidem v řadě ásan svízelné potíže, a zajišťuje jim v průběhu jejich praktikování mnoho nepříjemně „napínavých“ okamžiků.
Vánoce dnes slavíme tak nějak spíše ze zvyku, pro potěšení, než výslovně z tradice.
Opakujeme staré rituály (nebo to co z nich zbylo), a mnohdy jim už příliš nerozumíme.
Svátek se v našem časovém kontinuu všednodennosti stává důležitým záchytným bodem.
Symbolický význam mnoha věcí patřících k vánočním svátkům, je obecně znám.
Víme, že vánoční stromek, původně anglosaská tradice, je poměrně recentní zvyklost, stejně jako to, že se původně věšel špičkou dolů od stropu.
Vánoční zvyky v sobě spojují zajímavě mnoho původně pohanských zvyků s nánosem křesťanské tradice.
Symbolika mnoha „typicky“ vánočních věcí, ale disponuje mnohem hlubším přesahem do oblasti archetypů obsažených v úložišti lidského nevědomí.
Pojďme tyto archetypy vynést na světlo alespoň symbolicky, skrze jógovou ásanu.
Neznámé láká. Láká o to víc, když indicie k němu vedoucí, v náznacích napovídají o jeho váze, bohatém archetypálním úložišti, či významově zastřených symbolech.
Kundaliní šakti (doslovně „svinutá síla“), je v jógové tradici, zejména pak v jejích tantrických odnožích, chápána jako „hadí síla„. Jedná se o metaforu individuální duchovní potence, která dle jógické anatomie sídlí na úrovni jemného těla (súkšma šarír) na samém dně páteře. Systematickou stimulací (ať už různými technikami cvičení, meditacemi či skrze určité tantrické rituály), je možné tuto hadí sílu probudit a nechat vystoupat centrálním kanálem (sušumna) podél páteře, skrze šest čaker, až do poslední sedmé čakry. Zde se individuální duše setkává s duší univerzální, v exaktickém vytržení, se vše stává jedním. Toliko praví tantra.
Probuzení kundaliní není švanda, a jeho úspěch má mnohdy hodně co do činění spíše s osobními dispozicemi, než pouhou praxí. Jelikož se jedná o věc poměrně vážnou, vyžaduje velkou míru připravenosti – na úrovni psychické, fyzické a především duševní. Tradičně proto předcházela jakýmkoliv cvičením, zaměřeným na probuzení této síly, léta letoucí praxe a dohled zkušených mistrů.
Všednodenní rána si mnohdy bývají podobná jako vejce vejci.
Někdo natvrdo, jiný naměkko.
Mnohé z postele vytáhne podprahový stres, kterému někdy omluvně říkáme “ mé vnitřní hodiny“. Naše mysl nám nedovolí zaspat, vždyť akce následujícího dne máme stejně tisíckrát prošlé, napříč přerušovaným spaním. Měkcí jedinci projdou každého rána dlouhým přechodovým rituálem odsouvání budíku, procesem opětovného zachumlávání a kuklení se v útočišti postele. Ať už patříte do té či oné skupiny (nebo někam doprostřed), představa, že by po probuzení měla vaše nocí polo zchromlé tělo ještě zválcovat jóga, je tak nějak „nepředstavitelná“.
V pořádku! Vždyť i sama jóga je spíše o akci, než o představě.