Poslední noc na pomezí dubna a května, je opředena mnoha symbolickými významy, které pocházejí z různých kulturních tradic a historických období.
Přestože že ji kultura středoproudu, dnes vnímá, zejména skrze zvyk zapalování velkých ohňů, spojených s pitkou, anebo se váže k nepřímé komemoraci brutálního středověkého tahu církve a mocipánů, vůči tzv. čarodějnicím, příslovečně magická povaha tohoto času, je spjata s archaickými oslavami jara, znovuzrození a plodnosti přírody.
Tyto slavnosti jsou alegorií, postavené na vnímaní provázanosti velkého vesmíru (makrokosmos), s vnitřním vesmírem uvnitř každého člověka.
Po čase zimy a neúrody se příroda probouzí a nadechuje.
Součástí kolektivní psýché lidství, je prastará představa, skrze kterou na počátku každého ročního cyklu, opět ,,vzniká nový svět” a jas slunce znovu přebírá vládu nad světem.
Jarní slavnosti jsou vyjádřením úcty k cyklu zmrtvýchvstání, jako rituální smrti starého, ze kterého následně povstává nové a obrozené.
V zemědělských kulturách, byly tyto oslavy často spjaté s obětováním půdě, s krmením země krví a popelem z ohňů, které přeměňují a zúrodňují.
Připomínají směr růstu zespoda nahoru.
Oheň je v této představě apriori obsažen v tom, co může hořet, stejně jako je duch obsáhnut v těle člověka, jehož duchovní zanícení, jej může probudit a transformovat.
Jarní slavnosti poukazují na ztělesnění ducha přírody a jsou i proto spojené s vášní a sexualitou, jako základním vyjádřením tvořivosti.
Přestože žijeme v modernou a postmodernou odkouzlené době, kontakt se symbolickou doménou prožívání, může být leckdy dobrým a ozdravným krokem, anebo dokonce chybějícím článkem, na cestě k vlastní celosti.
Klára Elšíková ze serveru zaměreného na ženy se mě ptala, jak lze věc pojmout prakticky. Přestože přírodní tvořivost se obvykle nechová podle nadefinovaného návodu, zkusme alespoň takto:
1. oslava těla
Nelze vytrvale hledět na nebe, aniž bychom si uvědomovali, že stojíme nohama na zemi.
Jinými slovy, že duše bydlí v těle.
Mnoho původních kultur, které v plodné síle přírody spatřovaly ženský princip, spojený s inteligencí věčného ducha, neměly potřebu tělo potlačovat anebo ponižovat, ale naopak uctívat, jako chrám.
V tomto čase je velmi příhodné, věnovat se jakékoliv uměřené formě očisty, přirozeně v souladu s (in)dispozicemi vlastního systému a obvyklými návyky.
Pro někoho očista zahrnuje půst, či několika denní odlehčení stravy.
Pro jiného digitální detox, meditační ústraní, koupel v soli a olejovou masáž, první otužování v řece nebo potoce, anebo zkrátka častější procházky do přírody.
Po ukončení, může následovat hostina, na které se s povděkem požívá čerstvosti. Zejména tedy toho co je mladé, zelené a roste ze země za sluncem.
Skvělou cestou probuzení tělesné inteligence, je velmi jednoduše řečeno pohyb, přičemž jaru svědčí otevřený prostor lesa nebo louky. Věru extatickým a dosti ,,tradičním“ zážitkem může být tanec.
Podstata svátku vybízí k objevování hlubších vrstev sexuality, té vlastní i sdílené.
2. ohěň přeměny a práce se záměrem
Magický nádech svátku, je spojen s tématem vědomé práce se záměrem.
Tedy v prosté logice: jak zasejeme, tak sklidíme.
Jelikož každé jaro ,,vzniká nový svět v cyklickém kontinuu existence“, může být velmi užitečné, uzavřít a symbolicky odevzdat to, co je potřeba.
To může být vpravdě velmi nelehký proces, který se většinou nevejde do jedné čarovné noci.
Každý malý krok, ve velkém kontinuu se ale počítá. Většina rostlin také nevyroste za den.
Spolu s tím, je užitečné znovu se vydat se na cestu hledání vize, pro časy blízce budoucí.
Věc zní možná velikášsky, ale dobrým krokem, může být častější meditace, ve smyslu zpřítomňnování se, které vede od automatismu k sebeaktualizaci.
Někdo pracuje se sny, jiný s aktivní imaginací, kartami, tichem, anebo vnitřním monologem.
Řekla bych, že se ve formulaci záměru a hledání vize počítá vše, když je činěno s ostrou upřímností k sobě sama.
Pokud vám věc není proti srsti a máte příležitost, je velmi dobré, některé vnitřní poznatky a stanoviska zformulovat.
Tedy napsat je a pak spálit v ohni, jehož plameny iniciují symbolickou přeměnu a jehož popel zúrodňuje půdu, pro nový růst z těchto záměrů.
To lze provést fyzicky, ale i skrze aktivní imaginaci, kontakt se zvnitřněným symbolem, tak, jak s věcí hojně pracuje i tantrická jóga.
3. tvořivost
Svátky jara jsou oslavou opojné a vášnivé síly tvořivosti, kterou lze chápat také jako vlastní partecipaci na proudu života.
Jakákoliv tvorba, je vyjádřením této magické partecipace.
Velice ráda pracuji s poezií, kterou je schopen tvořit každý, kdo dokáže mluvit.
Poezie je pomezím mezi světem sna, věčnosti a fantazie a světem, ve kterém žijeme svoji všednodennost.
Zde se mohou skvěle prostupovat, stejně jako v kresbě, malbě, zpěvu, anebo tanci.
Může být doslovným zasetím semene, ze kterého může duše zalitá pozorností, dál dobře růst.
Hezké svátky jara.
Bb
tento text je zde uveden v původní verzi, byl napsán pro server Ženy s.r.o.