V různých životních obdobích ten stav potkávám. Tehdy nevím zda (zatím / už jen) doutnám nebo hořím. Poznám ale explozi a mimořádné erupce. Zároveň znám velkou hloubku ostrosti, dobrý fokus. Umím dobře zažehnout sebe i druhé, dokáži se spálit.
Tenhle článek je o agnim a životě v pittě (pozn. ne tom chlebu).
Dočtete se v něm něco o dóšách, živlech i o tom, proč jsem v posledních dvou měsících málem dvakrát inzultovala osobu, činící v mém subjektivním pohledu příkoří.
O DÓŠÁCH A BHÚTÁCH (pozn. nejde o jihoindické menu)
Podle jógy a její sesterské ájurvédy, disponuje každý člověk sobě vlastní, přirozenou stavbou – konstitucí, které se říká prakrti. Ta podmiňuje jeho fyzickou schránu, její vnitřní řád i mnohasměrné dynamiky uvnitř psychického pole.
Specifické konfigurace pěti elementů utváří tzv. dóši, které jsou de facto kombinacemi elementárních prvků (mahábhúty-živly). Mahábhúty tvoří v jistém smyslu metaforickou pětku. V tradičním pojetí jsou modifikacemi životní síly – prány, které disponují nezaměnitelnými vlastnostmi, podobně, jako přírodní živly. Jsou to archetypy, s konkrétním rejstříkem projevu v sómě i psýše.
Základní dóši jsou tři (tri dóša), každá dóša má však množství sub-dóš, forem se specifičtější působností. Do konceptu tří dóš patří:
váta (prostor + vzduch)
pitta (oheň + voda)
kapha (země + voda).
Člověk se rodí s konkrétní přirozenou, sobě vlastní ,,nerovnováhou”, která určuje jeho jedinečnost. Jeho úkolem v perspektivě jóga terapie a ájurvedy je, danou přirozenost zachovat anebo obnovit.
Různě – životním stylem, prostředím, stravou, druhem fyzické aktivity a duševní činnosti aj. Většina lidí má ve svém profilu zastoupeny všechny tři dóši v různých poměrech, méně lidí jen dvě, výjimečně je v naprosté majoritě jen jedna. Toto skóre je často nejproblematičtější.
Podotýkám, že správné určení dóšické přirozenosti vyžaduje skutečně zkušeného ájurvédského lékaře a komplexní posudek, nikoliv test na webu. Ten může být zábavný i zajímavý, ale je spíše praxí ponoření palce u nohy do louže, v záměru zacíleném na otužování.
ZPYTUJ PITTU
Můj dóšický profil je pitta-váta, kde pitta zastává dost výrazné první housle. Jak se to projevuje na fyzickém vzhledu sáhodlouhle popisovat nemusím. Moji submisivní vátu reprezentují třeba křivé zuby. Pojďme raději dál.
Pitta se obecně týká trávení, přeměny, bystrého intelektu či tématu vůle. Její nerovnováha se často vztahuje ke špatnému trávení, vzteku, mentálnímu vyčerpání, poruchám termoregulace atp. V jógové praxi je pro pitty nejvhodnější moderace vlastní síly, větší dynamika, ale spíše kratší sekvence ásanové praxe, práce se středem vlastního těla, s mentálním fokusem.
Po létech docela ožehavého sebemrskačství, jsem pochopila, že moje jógová cesta není bhakti, že moje přirozenost prostě potřebuje nejdřív věci chápat a prověřovat. A že to není blbě.
Ostatně, džňána jóga je jednou z cest. Cesta rozumu a cesta srdce se dokáží navzájem dobře uzlíkovat. Dneska chápu, že je fajn, když rozum dokáže dát srdci podporu (hlavně pro vlastní pocit zadostiučinění, ne že by ji srdce tolik potřebovalo), takovou, jakou dovede.
Je to vlastně podobné, jako když se dospělostí limitovaný rodič, snaží podpořit intuici svého dítěte. Tuší správnost směru, ale v tušení končí pole jeho vlivu. Naštěstí.
DOBRÝ ZÁŽEH, PROBLEMATICKÁ VZNĚTLIVOST
Párkrát jsem se dostala do takové, pro mě zvláštní situace, kdy se nějací účastníci workshopů z cyklu Kabinet stínu/jóga stínu divili, kde beru já – jóginí zkušenost s něčím tak mrzkým.
Nu kde, v praxi vlastního života. Mám to tak všude. I v ásaně. Nebudu vás učit stoj na rukou, když ho pořádně neumím. Mohu mluvit a do praxe vnášet to, co mám dobře zmapované, snad pochopené a zpracované. Hodilo by se tu známé moudro, že: ,,není lotosu bez bahna“, ale jsem trochu alergická na vypůjčená brnění z cizí moudrosti.
Se svým vnitřním ohněm se snažím skamarádit už téměř třináct let svého poměru s jógou. Ostatně, když bych byla zrozený sattvický kliďas, asi bych spíš hrála petanque. Dál.
Ohnivá síla vůle mě svého času téměř zničila, následně mě upnula k józe a zachránila mi krovky. V praxi aštangy vinjásy jsem málem sežehla samu sebe, než jsem pochopila, že pro mě bude lepší ubrat a zvolit pomalejší vlak. Vím, že dokáži šířit upřímnou vřelost a podněty, stejně jako vím, že dokáži s dobrou vizí přejet hranici vlastního zdroje. Doutnat. Nemám ráda idealizace, na které občas narážím ze strany svých studentů. Ideál umrtvuje, protože dusí závazkem.
SÍLA HLASU DÍ: POJĎ SEM!
Nu a pro zborcení umrtvujících idealizací, mi skvěle poslouží dvě historky, které vás závěrem snad trochu pobaví.
Scéna 1:
Moje osmdesátiletá babička hlídá nemocného syna, který nemůže do školky, já řeším prodej studia. V bytě pod námi probíhá rekonstrukce až na morek. Babička volá a klidným hlasem říká, že pánové pod námi udělali díru do podlahy v kuchyni a na záchodě, ale ať nemám strach, že stříkající vodu ze stoupačky už vytřela, akorát nám v botech našlapali v bytě, když se bez pozvání přišli podívat. Přilítnu domů. Vidím spoušť a přehrávám si v hlavě osmdesátiletou babičku co šůruje. Tadeáš říká, že nemůže na záchod, aby se nepropadl. Seběhnu o patro níž. Hraje tam nahlas díza a dělník na štaflích ani napotřetí nereaguje na mé klepání na otevřené dveře. Jdu k němu a moje pitta v momentální výchylce, chytá devadesáti kilového chlapa za klopu péřovky a sundavá ho ze štaflí. Nejsem na to hrdá, vidím se zvenčí, jako při zkušenosti blízké smrti a nemůžu si pomoct….
Scéna 2 (dnes odpoledne):
Jdeme s Tadeášem po dvou týdnech nemocnění doma ven. Vyjdeme před dům a metr a půl od nás na zemi přistanou kusy fasády a štepy cihel. Pánové pod námi provrtávají průduch. Venku nestojí nikdo, kdo by to jistil, ani židle s nápisem: ,,bacha“. Vybíhám nahoru, Tadeáš se s upřímným zájmem ptá: ,,budeš křičet?“ Zvoním. Pro dízu nikdo neotevírá. Buším pěstí do dvěří. Po intermezzu pránájamy kopu do dveří kolenem. Otevřou se dvěře a tam stojí On. Couvá. S východním přízvukem říká: ,,vím, že hoříš“.
Vím to taky.
अग्नि सुक्तम् – अग्निमीळे पुरोहितं यज्ञस्य देवमृत्तिजम्
होतारं रत्नधातरम् ॥१॥
(Rgvéda 1.1)
óm agnimíllé puróhitam jadžňasja dévamrittijam
hótáram ratnádhátaram